I když půst není vhodný pro každého a před jeho začátkem je vždy dobré poradit se s lékařem, podívejme se na to, co se děje s tělem během 36 hodin bez jídla – při zachování dostatečné hydratace.
Právě důraz na dostatečný příjem tekutin je klíčový – bez jídla se tělo obejde podstatně déle než bez vody. Zatímco část odborníků vidí v půstu nadějný nástroj pro podporu zdraví, jiní upozorňují, že důkazy z kvalitních studií na lidech jsou stále omezené. Přesto je průběh půstu z hlediska fyziologie poměrně dobře popsán.
Co se děje s tělem během 36hodinového půstu
Po 4 hodinách: konec „obědového režimu“
Přibližně čtyři hodiny po posledním jídle začíná tělo přepínat z režimu trávení do režimu čerpání z vlastních zásob. Hladina inzulinu, který se po jídle zvyšuje, klesá a organismus začíná využívat uložený cukr (glykogen) v játrech a svalech. Metabolismus se nachází v takzvané anabolické fázi, kdy ještě stále převažují procesy obnovy a budování tkání – například svalů – z živin, které byly nedávno přijaty.
Po 8 hodinách: tělo sahá do zásob
Když uplyne zhruba osm hodin bez jídla, hladina cukru v krvi dále klesá a tělo více spoléhá na zásoby glukózy uložené ve formě glykogenu. Začíná se prosazovat katabolická fáze – stav, kdy už organismus nepracuje s čerstvě přijatou energií, ale spotřebovává to, co si uložil „na horší časy“. V této chvíli se většina lidí stále cítí relativně normálně, může se však objevit mírný hlad nebo pokles soustředění.
Po 12 hodinách: start ketózy a první vážnější zásah do tuků
Kolem dvanácté hodiny půstu začíná tělo výrazněji sahat po tukových zásobách. Další pokles hladiny inzulinu otevírá cestu procesu zvanému ketóza – organismus začíná z tuků tvořit ketolátky, které mohou sloužit jako palivo pro mozek i svaly. Právě tento mechanismus je jedním z hlavních důvodů, proč lidé půst vyhledávají při snaze zhubnout a zlepšit metabolismus.
V této fázi si lze všímat změn v pocitu hladu – ten může naopak u části lidí mírně polevit, protože tělo už má stabilnější přísun energie z tuků, nikoli z kolísající hladiny cukru v krvi.
Po 16 hodinách: buněčný úklid jménem autofagie
Když člověk nejí zhruba 16 hodin nastupuje proces, který v posledních letech fascinuje vědce i laiky – autofagie. Jde o přirozený mechanismus, při němž buňky začínají rozkládat a recyklovat své poškozené nebo nepotřebné části, například některé bílkoviny či opotřebované organely. Tím si šetří energii a zároveň se zbavují „odpadu“, který by mohl v delším horizontu škodit.
Autofagie je spojována s ochranou před stárnutím buněk, podporou imunity a potenciálně i nižším rizikem některých chronických onemocnění. Podle doktora Hiltze může tento proces posílit pohyb a silový trénink, pokud je prováděn s rozumem a člověk je na půst zvyklý. Naopak narušení či selhání autofagie může vést k abnormálnímu růstu buněk a přispívat k rozvoji různých zdravotních problémů.
Po 24 hodinách: tělo opravuje, co dlouho odkládalo
Po celém dni bez jídla začínají být změny v organismu ještě výraznější. Spouští se intenzivní buněčná oprava, tělo se více soustředí na odstranění poškozených struktur a optimalizaci fungování buněk. Zároveň dochází ke snížení zánětlivých procesů v těle, což může být významné například u lidí, kteří trpí chronickým zánětem nebo civilizačními nemocemi.
Významným efektem je také zlepšení citlivosti na inzulin – hormon, který reguluje hladinu cukru v krvi. Lepší citlivost znamená, že tělo dokáže efektivněji pracovat s glukózou a nepotřebuje tolik inzulinu, což je považováno za faktor podporující dlouhodobé metabolické zdraví.
Po 30 hodinách: růstový hormon chrání svaly
Kolem 30. hodiny půstu se zvyšuje produkce růstového hormonu. Ten má v této fázi zásadní úkol – pomáhá chránit svalovou hmotu, aby tělo při nedostatku jídla nespalovalo jako zdroj energie především svaly, ale spíše tuk. Zároveň podporuje spalování tukových zásob, čímž se půst stává ještě efektivnějším nástrojem pro redukci tuku.
Vyšší hladina růstového hormonu se spojuje také s dalšími pozitivními efekty, například s podporou regenerace tkání a udržováním pevnosti kostí. Je ale důležité připomenout, že reakce organismu je individuální a závisí na věku, zdravotním stavu i předchozím životním stylu.
Po 36 hodinách: vrchol autofagie a „reset“ organismu
Na konci 36hodinového půstu dosahuje autofagie svého maxima. Tělo v této chvíli naplno využívá příležitosti zbavit se odumřelých či poškozených buněk, regenerovat tkáně a optimalizovat fungování metabolismu. Dochází ke zrychlení metabolických procesů, což lze obrazně označit za jakýsi celkový „restart“ organismu.
Mnoho lidí v této fázi popisuje pocit lehkosti, lepší soustředění a jasnější mysl. Zároveň je ale nutné myslet na to, že takto dlouhý půst představuje pro tělo výraznou zátěž a rozhodně není vhodný pro každého.
Rizika, omezení a varování odborníků
Přestože výčet možných benefitů vypadá působivě, odborníci varují před nekritickým nadšením. Většina dosavadních výzkumů o dlouhodobějším půstu byla provedena na zvířatech, nikoli na lidech. To znamená, že závěry o dlouhodobém vlivu 36hodinového půstu na lidské zdraví jsou zatím jen částečné a neúplné.
Na tento problém upozorňuje i profesor metabolické fyziologie James Betts z Univerzity v Bath, podle něhož nejsou dlouhodobé účinky takto dlouhých půstů u lidí dostatečně prozkoumány. Z toho důvodu doporučuje přístup s maximální opatrností, ideálně pod dohledem lékaře nebo výživového specialisty, zejména u lidí s chronickými nemocemi, poruchami příjmu potravy, u těhotných žen či osob užívajících pravidelnou medikaci.
Rizikem mohou být mimo jiné závratě, slabost, pokles krevního tlaku, poruchy soustředění či zhoršení již existujících zdravotních potíží. Půst by nikdy neměl být zahajován jako rychlé „zázračné řešení“ bez předchozího zvážení zdravotního stavu a bez postupného zvykání organismu.
Pro koho může být 36hodinový půst zajímavý – a kdy raději ne
Krátkodobý půst, včetně 36hodinového, může být potenciálně zajímavý pro zdravé dospělé jedince, kteří chtějí pod odborným vedením zlepšit metabolické zdraví, podpořit redukci tuku nebo vyzkoušet jiný přístup k jídlu než neustálé svačení během dne. Vždy by ale měl být součástí širšího životního stylu – s dostatkem spánku, pohybu a vyváženou stravou mimo období půstu.
Naopak lidé s cukrovkou, kardiovaskulárními nemocemi, poruchami příjmu potravy, těhotné a kojící ženy či dospívající by se měli podobným experimentům vyhnout, pokud jim je výslovně nedoporučí lékař a nedohlíží na ně odborník.
Silný nástroj, nebo nebezpečný trend?
36hodinový půst se dnes prezentuje jako mocný nástroj pro detoxikaci, hubnutí a omlazení buněk. Z fyziologického hlediska skutečně dochází k celé řadě zajímavých procesů – od přechodu na spalování tuků přes hlubokou buněčnou očistu až po zvýšenou produkci růstového hormonu. Zároveň ale platí, že věda zatím nemá dostatek dat z dlouhodobých studií na lidech, aby mohla tento přístup jednoznačně doporučit jako univerzální cestu ke zdraví.
Jisté je jedno: půst není neškodná hra, ale zásah do fungování organismu, který může být přínosný, nebo naopak nebezpečný – podle toho, kdo a jak ho provádí. Než se do 36hodinového půstu pustíte, stojí za to si položit zásadní otázku: jste na takovou zkoušku svého těla opravdu připraveni – a máte vedle sebe odborníka, který vám v případě potřeby pomůže?
