Když jsem kdysi odešla do domova důchodců, myslela jsem si, že je to jen dočasné. Klíč od mého domu jsem si nechala v nočním stolku, často jsem si ho brala do dlaně a hladila jeho chladný kov.
Můj syn David se už dávno odstěhoval a naše vztahy ochladly. Ale pak se, po třiceti letech, jednoho dne objevil přede mnou.
Synův návrat
"Mami, moc mě to mrzí," řekl, když přišel. "Chtěl bych to napravit."
Začal mě pravidelně navštěvovat, nosil mi květiny, knihy, povídali jsme si. Pomalu se mezi námi obnovovalo pouto.
Jednoho dne jsem mu řekla:
"Chtěla bych ještě jednou vidět náš starý dům."
David znejistěl a odpověděl vyhýbavě:
"Mami, není to už stejné..."
Ale já jsem se rozhodla. A tak jsem jednoho odpoledne tajně odešla z domova důchodců.
Šokující objev
Když jsem dorazila na známou adresu, málem jsem omdlela. Místo mého malého domečku tam stála obrovská luxusní vila, obklopená nádhernou zahradou. Pokusila jsem se odemknout dveře starým klíčem, ale zámek nepasoval.
Rozrušená jsem zavolala policii. Krátce poté vyšel z vily můj syn David.
"Mami," řekl s provinilým pohledem, "neprodal jsem tvůj dům. Přestavěl jsem ho. Chtěl jsem ti dát nový domov. Překvapení bylo skoro hotové..."
Návrat domova
Slzy mi stékaly po tvářích, když mi ukazoval novou zahradu plnou mých oblíbených květin – růží, levandulí, sedmikrásek...
"Všechno tohle je pro tebe, mami," řekl. "Nechci, abys byla sama. Chci, aby ses vrátila domů."
A tak jsme spolu popíjeli čaj na nové verandě, obklopeni vůní květin a slunečními paprsky.
Poprvé po letech jsem opravdu cítila, že jsem doma.
