Od útlého dětství nás společnost, tradice i morální zásady učí jedné základní věci: rodina je nedotknutelná. Učíme se tolerovat náročné chování, nepopírat společnou krev a odpouštět i věci, které bychom u cizích lidí nikdy netolerovali. Vždyť jsou to přece naši blízcí. Jenže roky zkušeností a tisíce psychologických rozborů ukazují drsnou realitu – biologická blízkost od narození se automaticky nerovná bezpečí a lásce.
Někdy je rodinný kruh místem, kde se člověk emočně vyčerpá nejvíce. Ne proto, že by své příbuzné nemiloval, ale proto, že právě od nich rány bolí nejhlouběji. Přiznat si, že vás někdo z vlastního rodokmenu systematicky ničí, vyžaduje obrovskou odvahu. Psychologové důrazně varují před třemi konkrétními typy lidí, od kterých byste měli okamžitě utíkat nebo si od nich nastavit nekompromisní odstup, i kdyby šlo o vaši matku, otce či sourozence.
