Lékaři jí roky tvrdili, že má pouhé syndromy vyhoření, úzkosti a dráždivý tračník, zatímco její tělo postupně kolabovalo. Skutečná příčina, na kterou se přišlo až ve chvíli, kdy nemohla vstát z postele, však vyděsila i samotný odborný personál.
Pětadvacetiletá Klára bojovala s neustálým nadýmáním, neidentifikovatelnou únavou a nočním skřípáním zubů tak intenzivně, že jí praskaly stoličky. Testy na alergie, celiakii i psychiatrická vyšetření vycházely opakovaně negativně, přesto její živiny z těla mizely neznámo kam.
Až specializovaný mikroskopický rozbor odhalil, že její trávicí trakt ovládla kolonie organismů, které do lidského těla podle učebnic vůbec nepatří.





