Sedíte u lůžka svého blízkého, jehož síly pomalu mizí, a najednou ho zaslechnete, jak polohlasem hovoří s nekým, kdo v místnosti fyzicky nestojí. Tvář má klidnou, ale slova, která pronáší, vám způsobí husí kůži po celém těle. Dlouhé dekády se podobné zážitky odbývaly jako pouhé blouznění zmateného mozku či vedlejší účinek silných léků proti bolesti.
Pravda, kterou odhalil průlomový vědecký výzkum, je však daleko fascinující a přináší hlubokou mrazivou úlevu. Když se odborníci z newyorské Canisius College rozhodli detailně prozkoumat noční prožitky pacientů v paliativní péči, narazili na neuvěřitelně přesný vzorec. Ukázalo se, že lidské vědomí se na definitivní odchod připravuje podle velmi konkrétního a dojemného scenáře.
Nešlo o žádné nahodilé noční můry ani o chaos vyvolaný medikací. Celých devadesát procent dotazovaných pacientů popisovalo extrémně živé, opakující se sny a vize, které se svou intenzitou výrazně lišily od všeho, co do té doby v životě zažili.
