reklama
Na maturitním plese, za zvuků tlumené hudby a smíchu spolužáků, stál Peter se svou středoškolskou láskou Sally. Držel ji za ruce, palci jemně přejížděl po jejích kloubech, jako by si chtěl navždy zapamatovat její dotek. Sally měla rozmazanou řasenku od slz, které jí stékaly po tvářích.
"Nechci odjet," řekla s hlasem plným emocí.
Peter, se slzami na krajíčku, odpověděl: "Vím. Ani já nechci, abys odjela. Ale některé sny jsou větší než my."
Sally se na něj podívala s odhodláním: "A co náš sen? Co všechno, co jsme plánovali?"
"Musíš jet," zašeptal Peter. "Tvá rodina, tvé sny... Vždycky jsi chtěla studovat v Evropě. Nemohu tě držet zpátky."
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
