Představte si idylickou karibskou pláž: bílý písek, tyrkysové moře a košatý strom s lákavými zelenými plody, které připomínají malá jablka. Vypadá to jako ráj, ale v tomto případě jde o smrtící past. Strom s latinským názvem Hippomane mancinella, známý spíše jako Mancinela obecná, drží prvenství v Guinnessově knize rekordů jako nejnebezpečnější strom planety. Španělští dobyvatelé mu dali jméno, které mluví za vše: manzanilla de la muerte – jablíčko smrti.
Proč je tak nebezpečný? Jed je všude
Mancinela není jedovatá jen v jedné své části. Je to chemická zbraň přírody v celé své kráse. Obsahuje komplexní směs toxinů, z nichž nejvýraznější jsou forbolové estery. Tyto látky vyvolávají silné alergické reakce a poleptání při kontaktu s jakoukoli částí stromu.
- Plody: Ačkoliv voní sladce a chutnají dobře, po pár kousnutích následuje peklo. Způsobují těžké otoky hrdla, které mohou vést až k udušení.
- Míza: Bílá, mléčná tekutina koluje v listech i kůře. Stačí jediný dotek a na kůži se vytvoří bolestivé puchýře podobné popáleninám druhého stupně.
- Dřevo: Pokud byste se rozhodli dřevo mancinely spálit, kouř z něj obsahuje látky, které při kontaktu s očima způsobují dočasnou, a v některých případech i trvalou slepotu.
Smrtící deštník: Nebezpečí, které nečekáte
Jedním z nejzrádnějších rysů tohoto stromu je jeho chování během deště. Pokud se pod něj schováte, aby na vás nepršelo, riskujete zdraví. Kapky vody, které stékají po listech, s sebou berou i prudce jedovatou mízu. Tato zředěná směs, dopadající na vaši kůži, dokáže způsobit těžké poleptání a vyrážku po celém těle. Místní obyvatelé v oblastech od Floridy po Jižní Ameriku proto vědí, že u mancinely je bezpečnější nechat se promáčet na otevřeném prostranství.
Svědectví z první ruky: Sladká chuť utrpení
Radiolog Nicholas Strickland publikoval v odborném časopise British Medical Journal (BMJ) mrazivý zážitek. Při dovolené na ostrově Tobago neodolal lákavému plodu, který ležel v písku.
„Bezmyšlenkovitě jsem se zakousl. Bylo to příjemně sladké,“ popisuje Strickland. „O pár okamžiků později se však dostavilo zvláštní pálení v ústech, které přešlo v nesnesitelný žár a pocit, že se hrdlo uzavírá. Bolest byla tak velká, že jsme s přítelem nemohli polykat ani pevnou stravu.“
Jejich záchranou bylo až pití mléka, které částečně zneutralizovalo toxiny, ale následky cítili ještě mnoho hodin poté. Místní lidé, když se dozvěděli, co udělali, jen v hrůze kroutili hlavami – přežití po požití „jablka smrti“ považovali za malý zázrak.
Temná historie a šípy v krvi
Mancinela hrála svou roli i v dějinách dobývání Ameriky. Domorodí obyvatelé Karibiku využívali tento strom jako mocnou zbraň. Mízou potírali hroty svých šípů, což zaručovalo, že i lehké škrábnutí nepřítele skončí pomalou a bolestivou smrtí. Existují legendy, že právě šípem namočeným v jedu mancinely byl zabit slavný španělský mořeplavec Juan Ponce de León při své výpravě na Floridu v roce 1521.
Má tento strom vůbec nějaký smysl?
Mohlo by se zdát, že nejlepší by bylo všechny tyto stromy vykácet, ale příroda má své důvody. Mancinela je mistrem v boji proti erozi. Její hluboké a pevné kořeny drží písečné pláže pohromadě a chrání je před nápory hurikánů a silného příboje.
Navíc existuje jeden jediný tvor, který se mancinely nebojí. Je jím leguán pruhovaný (Ctenosaura similis), známý také jako garrobo. Tento plaz je vůči toxinům imunní. V korunách „stromu smrti“ nejen spí, ale s chutí požírá jeho plody. Má tak zajištěnou potravu i bezpečné útočiště, kam ho žádný jiný predátor nebude následovat.
Závěr: Respekt k přírodě
Mancinela obecná je fascinujícím připomenutím, že příroda dokáže být stejně krásná jako krutá. Na mnoha turistických plážích jsou dnes tyto stromy označeny červenými kříži nebo výstražnými cedulemi. Pokud někdy na svých cestách potkáte nízký strom s plody připomínajícími jablíčka, raději se držte dál. V tomto případě totiž platí doslova: Dívat se, ale nesahat (a rozhodně nejíst)!
