Rok chodila kolem stejného východu z metra a každé ráno tam nechávala kávu a něco k jídlu muži, který vypadal jako další z mnoha bezdomovců, kterých si městský ruch už dávno přestal všímat. Nemluvili o minulosti, nepadaly otázky, jen krátké pozdravy a tiché sdílení pár minut před začátkem pracovního dne. Pak muž náhle zmizel. A po roce zazvonil telefon z notářské kanceláře: „Znal jsi muže jménem Thomas?“ Jak je možné, že neznámý muž z ulice odkázal ženě celý prosperující podnik a proč právě jí?
Neviditelný muž u metra, kolem kterého všichni jen procházeli
Vypravěčka příběhu si na něj vzpomíná úplně přesně. Poprvé ho zahlédla u východu z metra před rokem. Seděl na kusu kartonu, přikrytý starým, sešlým plédem, pohled upřený do prázdna. Neklepal miskou, nenatahoval ruku, nevolal o pomoc. Byl tam, a přesto jako by neexistoval. Dav lidí kolem něj proudil bez jediného ohlédnutí.
