reklama
Každé odpoledne po škole se šestiletá Anička na dlouhou dobu ztratila. Domů se vracela pozdě, někdy i o dvě hodiny později než obvykle. Její otec Petr tomu zpočátku nepřikládal velkou váhu. Myslel si, že si jen hraje s kamarády nebo zůstává déle ve škole.
Jenže po několika dnech se situace začala opakovat.
Anička přicházela domů stále později a později. Pátý den měla zpoždění téměř tři hodiny. Tehdy už měl Petr špatný pocit.
„Možná si jen hraje,“ uklidňoval sám sebe. Přesto ho začaly přepadat obavy.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
