Smrt blízkého člověka je okamžik, který v člověku zůstává navždy. Nejde jen o bolest a prázdnotu, ale i o ticho, které po něm zůstane. Právě v těchto chvílích se lidé často obracejí k tradicím a starým zvykům, které mají dát smysl tomu, co se zdá nepochopitelné. A některé z těchto tradic jsou překvapivě silné dodnes.
Podle lidových pověr totiž smrtí nic nekončí. Duše zesnulého ještě nějaký čas zůstává nablízku. Sleduje, loučí se, hledá klid. A právě proto existují pravidla, která by se neměla porušovat. Říká se, že jejich ignorování může narušit klid zesnulého – a někdy i přinést neklid těm, kteří zůstali.






