reklama
Sanitka dorazila k ženě, která ji volala, příliš pozdě. Ne proto, že by se záchranáři loudali, ale protože je předtím zdrželo jiné, naprosto zbytečné volání. Jak je možné, že si někteří lidé z tísňové linky dělají osobní poradnu a kvůli jejich sobectví umírají jiní?
Obviňujeme lékaře, ale jak často se díváme do vlastních řad?
Veřejný prostor je plný příběhů o údajném selhání lékařů a záchranářů, o zpožděných sanitkách a neochotném personálu. V atmosféře neustálé kritiky tak snadno vzniká dojem, že zdravotníci jsou bezcitní a neschopní. Realita je však často složitější. Mnohé tragédie nejsou důsledkem lhostejnosti lékařů, ale bezohlednosti těch, kteří záchrannou službu zneužívají.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
