V jihlavském dětském domově jim osud přivedl do cesty dvanáctiletou Terezku – tmavovlasou dívku s modrýma očima, které Anně připomínaly zesnulou sestru. Její pohled prosil o lásku a domov. Když se dozvěděli, že byla už pětkrát adoptovaná a vždy vrácená, Anně se sevřelo srdce. Nechtěla slyšet důvody předchozích selhání. „U nás najde bezpečí,“ rozhodla tehdy pevně.
První dny plné štěstí a naděje
Ještě než byla adopce schválena, trávila Terezka u Anny a Jana čím dál více času. Připravili jí vlastní pokoj v jejich třípokojovém bytě. Poprvé v životě měla prostor, soukromí a pocit, že někam patří. Anna a Jan ji zahrnovali láskou a něhou, aby zahojili její dávné rány.
A pak přišel zázrak: Anna zjistila, že je těhotná. Přesto adopci nezrušili – Terezka už byla součástí jejich života. Věřili, že zvládnou vše.
První varovné signály
Psycholog jim doporučil, aby Terezku na miminko připravili. Když jí oznámili, že bude mít sestřičku, a že až miminko povyroste, budou sdílet pokoj, v Terezčiných očích na chvíli zahořel chlad. Mlčky vstala a odešla.
Od té doby se její chování začalo měnit. Objímala Annu i Jana s až nezdravou urputností. „Mám tě ráda, mami,“ šeptala často, ale její pohled byl prázdný, sevřené zuby napovídaly vnitřní napětí.
Psycholog jejich obavy bagatelizoval: „Je to jen strach ze ztráty pozornosti. Chce víc citu.“ A tak se snažili.
S narozením Adélky začalo peklo
Adélka přišla na svět předčasně a vyžadovala neustálou péči. Aby nerušili Terezku, postýlku umístili do ložnice rodičů. Anna byla na pokraji sil, Jan pomáhal, jak mohl – vodil Terezku do školy, četl jí pohádky.
Zpočátku to vypadalo, že vše zvládají. Ale napětí v Terezce rostlo. Když nebyla středem pozornosti, propadala záchvatům smutku a vzteku. Čím více lásky se snažili dávat oběma dcerám, tím více se propast mezi nimi prohlubovala.
Temná stránka dítěte, které zažilo příliš mnoho zklamání
Jednoho dne Anna našla Terezku, jak schovává Adélčiny hračky pod postel. V jejích očích zahlédla něco, co ji vyděsilo víc než cokoli předtím — zvláštní chlad a tvrdost. Terezčina láska k rodičům se postupně měnila v patologickou žárlivost vůči sestřičce, kterou vnímala jako vetřelce ohrožující její místo v rodině.
Anna s Janem si začali klást otázku, zda dokáží situaci zvládnout. Láska, kterou chtěli dát opuštěnému dítěti, se změnila v bolestivou zkoušku, na kterou nebyli připraveni.
Jak vysokou cenu mají sny o dokonalé rodině?
Adopce Terezky, která měla být naplněním jejich největšího přání, se změnila v nečekanou noční můru. Láska totiž někdy nestačí na to, aby zahladila rány minulosti. A některé bolesti si děti nesou hluboko v sobě, i když dostanou nový domov.
