Žena, která se podělila o svůj příběh na internetu, popsala, že její vnuk má teprve jeden rok. Dcera se po rodičovské dovolené chce vrátit do zaměstnání a předpokládala, že jí matka s hlídáním automaticky pomůže. Požádala ji, aby se o dítě starala dvakrát až třikrát týdně. Pro mnohé rodiny běžná prosba, pro tuto babičku však důvod k zásadnímu rozhodnutí.
„Nejsem chůva, mám svůj vlastní život,“ zdůraznila babička
Babička vylíčila situaci otevřeně a bez příkras. Dcera podle ní předpokládala, že hlídání bude zdarma, ale narazila na nečekanou odpověď. Žena vysvětlila, že stále pracuje, a to z domova, a hlídání malého dítěte by pro ni znamenalo výrazný zásah do každodenního režimu i do příjmů.
Na portálu Bored Panda popsala svou podmínku zcela jasně a bez obalu. V přímé řeči uvedla: „Samozřejmě, že chci trávit čas se svým vnukem, ale řekla jsem jí, že chci 12 dolarů na hodinu. To jsem později snížila na 10 (kolem 8 eur), protože by si to nemohla dovolit. Nejsem chůva, mám svůj vlastní život, pracuji z domova a myslím si, že je fér žádat od ní peníze, pokud chce, abych se vzdala svého volného času a své práce. Nemohu se o něj starat a zároveň pracovat. Miluji ho, ale nejsem chůva,“ vysvětlila na portálu Bored Panda.
Její postoj je jednoznačný: rodinu má ráda, ale odmítá se vzdát vlastního života a práce ve prospěch neplacené, pravidelné péče o vnouče. Zdůrazňuje, že nejde o občasné pohlídání na pár hodin, ale o pravidelný závazek několikrát týdně, který by pro ni znamenal prakticky druhé zaměstnání.
Rodinná výpomoc vs. práce: kde je hranice?
Příběh vyvolal na sociálních sítích a diskusních fórech ostré reakce. Část veřejnosti babičku tvrdě kritizovala. Podle odpůrců by prarodiče měli být rádi, že mohou se svými vnoučaty trávit čas, a neměli by za to požadovat peníze. Někteří komentující jí vyčítali, že místo radosti z rodiny myslí na peníze a že „daň“ za lásku k vnukovi vyčíslila na dolary za hodinu.
Objevily se i názory, že babička svou dceru „trestá“ a finančně zatěžuje v situaci, kdy se mladá žena snaží znovu postavit na vlastní nohy a vrátit se do pracovního procesu. V očích těchto kritiků by prarodiče měli být oporou, nikoli dalším nákladem.
Na druhé straně se však okamžitě ozvali i ti, kteří se babičky zastali. Podporovatelé jejího postoje připomínají, že důchod neznamená, že člověk musí automaticky obětovat všechen svůj čas pro rodinu, a už vůbec ne na úkor vlastního zdraví, odpočinku či výdělku. Podle nich je péče o roční dítě fyzicky i psychicky náročná, a pokud má probíhat pravidelně a dlouhodobě, je logické, že se blíží skutečné práci chůvy – a tedy by měla být placená.
Aktivní důchodkyně, která nechce přijít o svobodu
Babička také zdůrazňuje, že nežije typickým „důchodcovským“ životem, kdy by jen pasivně seděla doma a vyhlížela, kdy se objeví rodina. Pracuje z domova, má vlastní plány, povinnosti i představy o tom, jak chce trávit svůj čas. Jak sama uvedla, pravidelné hlídání by ji nutilo omezit pracovní aktivity, a tím pádem i příjem.
Její argumentace míří k tomu, že čas prarodičů není méně hodnotný než čas jejich dětí. Pokud dospělí rodiče očekávají pravidelnou a spolehlivou péči o dítě, měli by podle ní počítat s tím, že jde o službu, kterou by jinak museli zaplatit profesionální chůvě. A právě proto považuje za férové, aby byla kompenzována i ona.
Debata, která rozdělila internet: sobectví, nebo zdravé hranice?
Příběh této rodiny se stal podnětem k širší společenské diskusi. Mnozí lidé upozorňují, že tlak na prarodiče, aby automaticky fungovali jako bezplatné hlídací služby, je v moderní společnosti stále silný, ale málokdo se ptá, zda to skutečně zvládají. Zvlášť když jsou sami ještě pracovně aktivní nebo mají zdravotní omezení.
Obhájci babičky tvrdí, že právě podobné příběhy ukazují potřebu otevřeně mluvit o tom, jakou roli mají prarodiče v životě rodiny. Podle nich je zdravé nastavit si hranice, říct, co je ještě přirozená pomoc a co už je regulérní práce, která zasahuje do osobního i profesního života.
Kritici naopak argumentují, že rodina by neměla fungovat na principu účtování a faktur, a obávají se, že podobný přístup může narušit vztahy mezi generacemi. Ptají se, zda se z rodinných vazeb nestává obchodní vztah, pokud se i hlídání vnoučat začne počítat na hodiny a sazby.
Jisté je jedno: rozhodnutí 67leté babičky nenechalo nikoho chladným. Otevřelo nepříjemnou, ale zásadní otázku, kterou si v tichosti pokládá mnoho rodin – kde končí láskyplná pomoc a začíná práce, za kterou má přijít odměna?
