reklama
Nečekaná věta od vnučky rozmetala všechno, co Alena za celý život vybudovala. Stačilo pár slov, aby se z domova stal cizí svět. A z dcery — cizí člověk.
Alena měla ten den skvělou náladu. Slunce svítilo, podpatky klapaly na dlažbě a ona spěchala na školní dvůr vyzvednout svou milovanou vnučku Terezku. V hlavě si přitom v duchu znovu opakovala, jak je šťastná, že si po tolika letech konečně pořídila vlastní bydlení. Malý, ale světlý a útulný byt v novostavbě na kraji města byl jejím symbolem svobody a nového začátku. Po letech dřiny a skromnosti konečně něco jen jejího.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
