NECHTĚL DAROVAT PENÍZE CHARITĚ ANI PŘÁTELŮM
Larry odmítl předat své bohatství charitám či vzdáleným známým. Nevěřil v upřímnost těch, kdo o jeho přízeň stáli pouze kvůli penězům. Chtěl najít někoho, kdo bude mít srdce na správném místě, kdo chápe hodnotu tvrdé práce a kdo nepodlehl pokušení bohatství.
Když mu právník William Carter slíbil, že se pokusí najít vhodného kandidáta, Larry nevydržel čekat. Rozhodl se jednat sám.
PŘEVLEK, KTERÝ OTESTOVAL CHARAKTERY
Následujícího rána si Larry oblékl staré šaty, nalepil si umělé vousy, popadl ošuntělou hůl a vydal se do hlavního obchodu svého řetězce. Vydával se za bezdomovce v nouzi. Chtěl zjistit, jak se k němu personál zachová, když se domnívají, že je nikdo, bez domova, bez vlivu.
Reakce většiny zaměstnanců byla zdrcující. Pokladní Lydie na něj znechuceně syčela: „Jdi pryč, dědečku, tohle není místo pro žebráky.“ Další prodavači i zákazníci na něj křičeli a vyháněli ho pryč. Nikdo mu neprojevil ani špetku soucitu. Nikdo kromě jednoho.
LEONIDOVA ZKOUŠKA LIDSKOSTI
Zadní částí obchodu přišel mladý správce Leonid. Bez váhání uklidnil situaci a Larryho odvedl na klidné místo. Bez jakéhokoliv povyku vzal nákupní košík, sám ho naplnil potravinami, zaplatil za něj a vše předal překvapenému starci.
Larry, stále ve své přestrojení, se ho dojatě zeptal: „Proč mi pomáháš, když mě všichni ostatní odmítli?“ Leonid mu klidně odpověděl: „Když jsem sem nastoupil, neměl jsem nic. Pan Hutchins mi dal šanci. Pomohl mi na nohy, zaplatil mi i byt. Teď je na mně, abych jeho laskavost vracel dál.“
Larry věděl, že našel, koho hledal.
POSLEDNÍ VŮLE, KTERÁ ZMĚNILA ŽIVOT
Sedm let po této události Larry zemřel. Krátce poté Leonida kontaktoval právník William Carter. Ten mu oznámil, že Larry mu odkázal celé své jmění včetně vedení celého řetězce obchodů. Připojil i osobní dopis, v němž popsal, jak ho Leonidův soucit a charakter přesvědčily, že právě on je tím správným nástupcem.
Leonid s pokorou dědictví přijal a s pevným přesvědčením se pustil do práce. V obchodě zavedl programy na podporu zaměstnanců, věnoval prostředky na pomoc potřebným a vytvořil pracovní prostředí, v němž vládla lidskost a spravedlnost.
PŘÍBĚH ODKAZU, KTERÝ ŽIJE DÁL
Larryho netradiční způsob hledání dědice ukázal, že skutečné bohatství se neměří počtem nul na účtu, ale velikostí srdce. Leonid tak nejen převzal firmu, ale i odkaz hodnot, na kterých Larry své impérium vystavěl.
„Skutečná hodnota majetku se ukáže až tehdy, když slouží druhým,“ stálo v Larryho posledním dopise. Díky Leonidovi tento odkaz žije dál.
