S tímto pozitivním trendem je ale spojena i druhá, méně příznivá stránka. Ubývá lidí v produktivním věku, kteří pracují, odvádějí daně a platí sociální pojištění, z něhož jsou následně financovány státní důchody. Zatímco počet seniorů roste a poroste i nadále, počet těch, kteří na jejich penze vydělávají, se postupně zmenšuje. Tím se průběžný důchodový systém dostává pod stále větší tlak a vyvolává otázky, zda v současné podobě dlouhodobě přežije.
Husákovy děti vstupují do důchodu: zdravější a bohatší než jejich rodiče
Do důchodového věku nyní začíná vstupovat generace známá jako „Husákovy děti“ – silné populační ročníky narozené v 70. letech. Tito lidé většinu svého produktivního života prožili již ve svobodné, porevoluční společnosti. Otevíraly se jim nové možnosti v podnikání, zaměstnání i zahraničních kariérách, a to zejména v dynamických 90. letech.
Právě díky této době, plné ekonomických a společenských změn, si značná část této generace dokázala vybudovat solidní finanční zázemí. Mnozí investovali do nemovitostí, podnikání nebo finančních produktů, jiní těžili z rostoucích mezd a postupného bohatnutí české společnosti. Budoucí senioři tak často vstupují do penze s většími úsporami a majetkem, než měli jejich rodiče.
Očekává se, že tito novodobí důchodci budou mít více času i prostředků na aktivní trávení stáří – cestování, koníčky, sport, vzdělávání či kulturní zážitky. Pro část z nich se tak může důchodové období stát relativně svobodnou a naplněnou životní etapou, nikoli jen bojem o přežití z měsíce na měsíc.
Stín na obzoru: propast mezi bohatými a chudými seniory
Za touto zdánlivě optimistickou perspektivou se ale skrývá rostoucí nerovnost. Odborníci upozorňují, že rozdíl mezi těmi, kteří si během života dokázali vytvořit rezervy, a těmi, kteří spoléhají pouze na stát, se bude v příštích desetiletích ještě prohlubovat.
Český důchodový systém je postaven především na průběžném financování – současní pracující platí penze současným důchodcům. Jak ale klesá počet lidí v produktivním věku, je stále složitější udržet důstojnou výši státních důchodů bez zvyšování odvodů nebo zadlužování státu. Senioři, kteří budou odkázáni jen na základní státní důchod, tak velmi pravděpodobně nebudou mít dostatek peněz na pohodlný a aktivní život.
Proto se stále hlasitěji ozývá apel na individuální finanční odpovědnost. Lidé by podle ekonomů měli už v produktivním věku myslet na to, z čeho budou žít po odchodu z práce. V praxi to znamená pravidelně spořit, investovat a vytvářet si finanční rezervu, která doplní nebo alespoň částečně nahradí státní penzi.
Stát už všechno nezaplatí: zdravotnictví a vzdělání z vlastních kapes
Demografické změny nezasahují jen oblast důchodů. Stárnoucí populace bude stále více zatěžovat i zdravotní a sociální systém. Už dnes je patrné, že spoléhat výhradně na veřejné zdroje bude čím dál těžší. Náklady na zdravotní péči, léky, rehabilitace či dlouhodobou péči o nesoběstačné seniory rostou a státní rozpočet má své limity.
V Česku se proto rozšiřuje role soukromého sektoru a různých forem spolufinancování. Kvalitnější či rychlejší péče se často přesouvá do soukromých klinik, ambulancí a zařízení, kde si pacienti připlácejí. Podobný trend je vidět i v oblasti vzdělávání – od jazykových kurzů přes rekvalifikace až po celoživotní vzdělávání, které bude hrát roli i ve vyšším věku.
Vše nasvědčuje tomu, že tento vývoj bude pokračovat. Lidé tak musí počítat s tím, že stále větší část služeb spojených se zdravím, vzděláním a kvalitou života ve stáří si budou hradit sami. Bez dostatečných úspor nebo investic tak může být přístup k nadstandardní či vůbec důstojné péči výrazně omezen.
Dožít se 90 let? Reálný scénář, ne sci-fi
Klíčovým faktorem, který všechny tyto změny urychluje, je rostoucí dlouhověkost. Podle odhadů Českého statistického úřadu by se lidé kolem roku 2100 mohli v Česku dožívat v průměru až 90 let. To znamená, že značná část populace stráví ve stáří několik desítek let.
Takto dlouhé období bez pravidelného pracovního příjmu klade mimořádné nároky na hospodaření s penězi. Nestačí mít jen malé úspory „na horší časy“. Bude nutné plánovat finance tak, aby vydržely na dlouhé roky, kdy mohou přicházet vyšší výdaje na zdraví, péči či pomoc v domácnosti.
Bez dlouhodobého zhodnocování úspor – například prostřednictvím investic do fondů, akcií, dluhopisů či dalších nástrojů – bude pro mnoho lidí velmi obtížné udržet si ve stáří životní úroveň, na kterou byli zvyklí v produktivním věku. Odborníci proto varují, že spoléhat pouze na běžné spořicí účty nebo hotovost pod polštářem může být v horizontu desítek let cestou k chudobě.
Západní model na obzoru: větší svoboda, ale i větší odpovědnost
Česká společnost se postupně přibližuje modelu běžnému v západní Evropě. Tam je dlouhodobě kladen důraz na osobní odpovědnost za vlastní finanční budoucnost a na snahu nebýt ve stáří plně závislý na státu. Důchod je chápán spíše jako jedna z částí příjmu, nikoli jako jediný zdroj peněz.
Díky pracovitosti a podnikavosti generací, které nyní vstupují do důchodového věku, mají čeští senioři šanci žít lépe než jejich rodiče – s větší mírou svobody, mobility a možností, jak trávit volný čas. Tento potenciál se ale naplní jen za předpokladu, že lidé včas pochopí, že bez vlastních rezerv to nepůjde.
Klíčovým nástrojem se tak stává včasné a pravidelné investování. Čím dříve člověk začne odkládat část příjmů stranou a rozumně je zhodnocovat, tím větší má šanci, že ve stáří nebude muset řešit existenční problémy. Rozhodující nejsou jen vysoké částky, ale především dlouhý časový horizont a disciplína.
Demografická revoluce je v plném proudu a zastavit ji nelze. Otázkou zůstává, kolik Čechů dokáže využít příležitostí, které přináší delší život a vyšší prosperita, a kolik jich naopak doplatí na to, že se včas nepřipravili na dobu, kdy už nebudou moci nebo chtít pracovat.
