Autor Michael Ende (1929–1995) měl totiž od začátku jasnou ambici: napsat vyprávění o chlapci, který se během čtení doslova stane součástí příběhu. Vydavateli Hansjörgu Weitbrechtovi v roce 1977 slíbil knihu o maximálně 100 stranách. Jenže Fantázie má jednu vlastnost – ráda se rozrůstá.
Falco, Fuchur, nebo Falkor? A jak je to s Átrejem
České prostředí zná šťastného draka nejčastěji jako Falca nebo Falka. V němčině se však jmenuje Fuchur a v angličtině Falkor. Podobně se liší i přepis jména bojovníka z Fantázie – správně se objevuje jako Átrej nebo Atreyu. A „Bastian“? Jeho celé jméno zní Bastián Baltazar Bux.
Ende později popsal, jak obtížné bylo příběh uzavřít, protože sám dlouho netušil, kde jsou hranice světa, který vytvořil. „V Nekonečném příběhu jsem až do konce nevěděl, kde je hranice Fantázie. Vydavatel neustále volal a ptal se: Kdy to bude hotové? A já musel odpovídat: Bastian se ještě nevrací. Musím počkat, až přijde čas…,“ vzpomínal.
45 let Nekonečného příběhu: nové vydání i návrat do Fantázie
Letos si kniha připomíná 45. výročí od prvního vydání. Zároveň je to i symbolická připomínka filmové adaptace, která má za sebou už čtyři dekády. A právě při této příležitosti vyšla i nová edice: newyorské nakladatelství Penguin Random House vydalo knihu v pevných deskách se stříbrným potiskem.
Atmosféra Endeho světa přitom nezestárla ani o den. Stačí pár vět a čtenář se znovu ocitá v krajinách, kde by se strach dal krájet a kde se i les umí nadechnout do tmy: „Nastala půlnoc, v korunách velkých prastarých stromů se proháněl bouřlivý vítr,“ píše Ende v pasáži z Kvílejícího lesa.
Příběh, který „sežere“ čtenáře: Bastiánův útěk a Nicota
Základní zápletka je sice známá, ale stále funguje. Nesmělý Bastián prchá před spolužáky, kteří ho šikanují, a schová se v antikvariátu. Tam narazí na starobylou knihu s motivem dvou hadů zakousnutých do vlastních ocasů – a s názvem, který zní jako slib i varování. Knihu ukradne a zaleze s ní na půdu školy, kde začne číst.
V textu se otevírá říše Fantázie, která se pomalu propadá do Nicoty. A zatímco se Átrej vydává na cestu za záchranou dětské císařovny, Bastián postupně zjišťuje, že pouhé čtení nestačí. Musí se zapojit – a nést i následky svých přání, která dokážou tvořit i ničit. Otázka, zda dokáže čelit vlastní temné stránce, zůstává jedním z nejsilnějších motivů celé knihy.
Endeho mistrovství a paradox filmové slávy
Michael Ende byl vypravěč, který dokázal dát kouzlo i zdánlivě obyčejným věcem. Zároveň byl nekompromisní sám k sobě. „To, co je v knize dnes, je asi pětina toho, co jsem skutečně napsal. Čtyři pětiny šly do koše,“ přiznal.
Nekonečný příběh propojuje fantazii s realitou a připomíná, jakou sílu má představivost, přátelství, odvaha i schopnost překonat sebe sama. Zajímavým paradoxem je, že ačkoli Ende filmovou adaptaci nesnášel, právě film výrazně přispěl k tomu, že se příběh dostal k dalším generacím čtenářů.
Návrat do dětství: kniha, film i audiokniha
Pro mnoho lidí je to návrat k době, kdy být „ten, kdo čte“, znamenalo mít tajný vchod do vlastního světa. A právě to Nekonečný příběh umí dodnes: na chvíli otevřít dveře do Fantázie a nechat člověka zapomenout na běžné starosti.
Vedle knihy a filmu existuje i oceňovaná zvuková verze: v podání Jana Vlasáka si lze příběh vychutnat jako audioknihu, která získala ocenění Audiokniha roku 2017. Ať už se do Fantázie vrátíte jakkoli, jedno varování platí pořád: je snadné se v příběhu ztratit – a o něco těžší najít cestu zpátky.
