Právě taková situace nastala v nemocnici v Louisville ve státě Kentucky v USA. Na neurologii byl přijat 87letý muž, který po pádu prodělal epileptický záchvat. Lékaři jej napojili na EEG, tedy vyšetření, které průběžně zaznamenává elektrickou aktivitu mozku. Během vyšetření však muž zemřel – a přístroj tak zachytil aktivitu mozkových vln v minutách před smrtí i krátce po ní.
Překvapivé zjištění: mozek se choval jako při spánku či meditaci
Odborníci na konci života zaznamenali vzorce, které se podobají stavům, kdy je člověk uvolněný – například při spánku, meditaci nebo vybavování vzpomínek. Z toho vyvozují, že v posledních minutách mohl být muž spíše klidný a uvolněný, nikoli v akutním prožitku paniky.
Je důležité dodat, že jde o pozorování jediného případu a nelze z něj automaticky vyvozovat, že takto probíhá umírání u všech lidí. Přesto je podobný záznam pro vědu mimořádně cenný: ukazuje, že mozek může i v závěru života přecházet do režimu, který připomíná klidové stavy a vnitřní prožívání.
Neurochemie a „zážitek smrti“: co ukázal experiment s DMT
Debata o tom, jak mozek prožívá blížící se smrt, se nevede jen u pacientů v terminálním stavu. Vědci se už dříve snažili pochopit, zda lze některé prožitky popisované lidmi po klinické smrti nebo v přímém ohrožení života napodobit i jiným způsobem.
V roce 2018 se lékaři z Imperial College v Londýně rozhodli pro experiment, při němž třinácti zdravým dobrovolníkům podali intravenózně dimethyltryptamin (DMT). Cílem bylo ověřit, zda by neurochemický „zážitek smrti“ mohl být srovnatelný s prožitky vyvolanými halucinogenní látkou. Podle popsaných výsledků dobrovolníci uváděli převážně pozitivní emoce, někteří popisovali mimotělní zkušenost a také vjemy „oslepujícího světla“ nejasného původu.
Takové experimenty samozřejmě neznamenají, že umírání je totožné s účinkem určité látky. Přesto naznačují, že mozek může v extrémních stavech vytvářet velmi intenzivní a někdy i uklidňující prožitky.
Signály blížícího se konce: co se u umírajících často objevuje
Odborníci dlouhodobě upozorňují, že blížící se smrt se může projevit i v chování a prožívání člověka. V některých případech lze změny rozpoznat několik dní předem. Umírající lidé si často svůj stav uvědomují a mohou opakovat věty jako „můj čas přichází“.
Mezi další popisované jevy patří halucinace, změny ve vnímání okolí, celkové zklidnění a také mělké dýchání. Tyto projevy se však mohou lišit podle diagnózy, věku, užívaných léků i toho, zda člověk trpí bolestí, nebo je naopak pod účinkem analgetik a sedativ.
Co z toho vyplývá pro rodiny a blízké
Podobné poznatky mohou být důležité i pro lidi, kteří doprovázejí své blízké na konci života. Připomínají, že odchod nemusí nutně znamenat jen utrpení a děs – a že mozek může v posledních chvílích přejít do stavu, který připomíná klid a vnitřní zpracování vzpomínek.
Zároveň platí, že každý případ je individuální. Pokud má člověk v závěru života bolesti, úzkosti nebo dušnost, je na místě včasná komunikace s lékaři a paliativním týmem, aby byla zajištěna co nejlepší úleva a důstojnost.
