Často uvažují jinak než jejich vrstevníci. Nejde jen o to, že mají vlastní názor – spíše o to, že k věcem přistupují odlišnou logikou a umějí si najít vlastní cestu. U řady rodičů to vyvolává obdiv, ale někdy i nejistotu, protože jejich dítě se nespokojí s jednoduchým vysvětlením.
„Proč?“ jako životní styl: zvídavost, která umí potrápit i dospělé
Rodiče a učitelé se u těchto dětí mohou dostávat do složitých situací právě kvůli jejich schopnosti klást nečekaně chytré otázky. Dítě se neptá proto, aby „zlobilo“, ale proto, že chce pochopit souvislosti. A když odpověď nedává smysl, jde dál – zkouší argumenty, hledá výjimky, testuje hranice.
Zároveň se o těchto dětech říká, že se často cítí dobře ve vlastní kůži, protože vnímají, že jsou jiné. To může být výhoda: umějí být samostatné, nebojí se vykročit mimo zaběhlé koleje a obvykle je baví objevovat a zkoušet nové věci.
Umějí zapůsobit, ale u některých hrozí sklony k egoismu
Jedním z často zmiňovaných rysů je schopnost udělat na okolí dobrý dojem. Takové děti obvykle umějí rychle odhadnout situaci a zaujmout – ať už ve škole, ve sportu, nebo mezi kamarády. Právě tady se však objevuje i možné riziko.
U dětí narozených 19. a 28. dne se podle těchto výkladů uvádí vyšší riziko, že mohou sklouznout k egoismu. Neznamená to, že k tomu musí dojít, ale že jejich silná osobnost může snadno přerůst v pocit, že mají vždy pravdu a okolí se má přizpůsobit.
Rodičům se proto doporučuje věnovat jim hodně pozornosti, posilovat zdravé sebevědomí a zároveň je vést k empatii. Důležité je, aby dítě chápalo, že respekt si nezíská jen výkonem nebo „výjimečností“, ale i ohleduplností.
Respekt k názoru dítěte a náročnější úkoly jako motivace
Pro tyto děti bývá zásadní, aby dospělí brali jejich pohled na svět vážně. Neznamená to nechat dítě rozhodovat o všem, ale dát mu najevo, že jeho myšlenky mají hodnotu. Často se uvádí, že jsou spokojené, když dostávají obtížnější úkoly – potřebují výzvy, jinak se rychle začnou nudit.
Současně však platí, že jejich „nejtěžší lekce“ může být sociální stránka: začlenění do kolektivu a přijetí faktu, že ne vždy mají ve všem pravdu. Právě tady může být role rodičů a učitelů klíčová – nastavit hranice, ale nezlomit jejich přirozenou chuť přemýšlet a hledat vlastní cestu.
Co obvykle potřebují od rodičů: důvěru, trpělivost a pevnou osobnost
Aby se jejich osobnost rozvíjela vyváženě a neztratily citlivost vůči druhým, doporučuje se jednat s nimi „dospěle“ – tedy otevřeně, s respektem a bez zbytečného shazování. I když mohou působit velmi samostatně, stále potřebují podporu a důvěru rodičů.
Často se uvádí, že se dokážou cítit dobře samy i v blízkých vztazích, ale zároveň potřebují komunikaci s lidmi, kteří mají dobrou intuici a umějí s nimi vést hlubší rozhovor. Pokud jsou rodiče trpěliví a tolerantní, mohou z těchto dětí vyrůst osobnosti, které mají okolí co nabídnout.
Za důležité se považuje i to, aby měly vedle sebe rodiče se silnou osobností – takové, kteří si umějí získat respekt, ale zároveň dítěti dávají prostor růst. Pak se jejich výrazná energie může proměnit v něco, co bude prospěšné nejen jim, ale i jejich okolí.
