Během zpáteční cesty Lorene sdělila manželovi příběh kolébky. Gerald pocítil, že kolébka by neměla být jen dalším materiálem pro jeho tvorbu, ale měla by sloužit jako památka na Noaha. Rozhodl se proto přeměnit kolébku na památeční lavičku a vrátit ji Valarie.
O týden později se Gerald vrátil k Valarie s hotovou lavičkou. Valarie, dojatá tímto nečekaným gestem, propukla v slzy. Lavička nyní stojí vedle rohové knihovny, která obsahuje fotografie Noaha, otisky jeho rukou a nohou a jeho popel. Valarie uvedla, že lavička jí poskytuje útěchu a možnost posedět, držet Noahova plyšového medvídka a vzpomínat na něj.
Ztráta dítěte při porodu, známá jako mrtvé narození, je tragédií, která postihuje rodiny po celém světě. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se každoročně narodí přibližně 2 miliony mrtvě narozených dětí. V USA je to zhruba 1 ze 160 porodů. Tato ztráta má hluboký dopad na rodiče a jejich blízké, často vedoucí k dlouhodobému zármutku a potřebě emocionální podpory.
Podle psychologů je pro rodiče, kteří zažili ztrátu dítěte, důležité najít způsob, jak uchovat památku svého potomka. Transformace předmětů spojených s dítětem, jako v případě Valarie, může poskytnout terapeutický efekt a pomoci v procesu truchlení. Takovéto památeční předměty mohou sloužit jako fyzické připomínky lásky a spojení s dítětem, což může být pro rodiče zdrojem útěchy.
Příběh Valarie a Geralda je příkladem lidské empatie a soucitu. Ukazuje, jak malé gesto může mít hluboký dopad na něčí život a jak důležité je být vnímavý k bolestem druhých. Tato zkušenost nejenže pomohla Valarie v jejím truchlení, ale také připomněla sílu lidské laskavosti a spojení.
