Takový stav se neprojeví jen zažívacími obtížemi, ale může se podle lékaře odrazit na celkovém zdraví, hormonální rovnováze i cévním systému. Imunitní systém je v takové situaci neustále zaměstnán tím, že musí řešit přetlak cizorodých látek, místo aby se soustředil na skutečné hrozby, jako jsou viry či bakterie.
Stres buněk: tichý zabiják, kterého si nevšímáme
„Stres buněk je něco, čemu nevěnujeme pozornost. Máme svůj environmentální stres, ale buněčný stres je obzvlášť důležitý. Je to důsledek otravy jídlem, různých účinků toxinů a dokonce i vzduchu. Ale také nedostatku vitamínů, které jsou důležité pro detoxikaci a pro eliminaci dalších patogenů z buněk.“
Doktor Kamenov tak připomíná, že nejde jen o psychickou zátěž či hektický životní styl. Rozhodující je také takzvaný buněčný stres, který vzniká kombinací nekvalitní stravy, chemických látek, škodlivin z prostředí a zároveň nedostatku ochranných mikronutrientů. Pokud buňky dlouhodobě čelí toxické zátěži, tělo se vyčerpává a ztrácí schopnost účinně reagovat na infekce.
„Pokud buňky nejsou otrávené, jsou připravené a schopné reagovat na hrozbu. Imunitní systém selhává, protože se začíná rozpadat střevní bariéra, střeva jsou děravá, prosakují a dostávají se z nich toxiny a nestrávená potrava do těla. Imunita se snaží trávit potravu, místo aby bojovala s patogeny,“ začal popis tohoto „začarovaného kruhu“.
Podle něj tak vzniká začarovaný kruh: poškozená střevní bariéra umožní průnik toxických látek, ty zvyšují buněčný stres, imunitní systém je zahlcen a přestává plnit svou základní obrannou funkci. Organismus se pak chová, jako by byl neustále mírně otrávený.
Od studených rukou k cukrovce: jak se problém šíří tělem
„Začnou problémy s cévami, studené ruce, potíže s krevním tlakem a potom to všechno vystoupá na další úroveň, objeví se inzulinová rezistence a pak je příběh téměř hotový. To jsou nyní pacienti, kteří jsou obézní, tloustnou, mají cukrovku. Konzumují strašně malé množství vitamínu D i ostatních vitamínů,“ vysvětlil profesor doktor Kamenov.
Podle doktora Kamenova se následky narušené činnosti střev a dlouhodobé toxické zátěže neomezují jen na trávení. Upozorňuje na cévní komplikace, poruchy krevního tlaku, studené končetiny a postupný rozvoj inzulinové rezistence. V praxi to podle něj často končí obezitou, diabetem a dalšími civilizačními chorobami.
Dalším problémem je, že lidé v takovém stavu mívají výrazný nedostatek vitamínu D a dalších klíčových vitamínů. Organismus je spotřebovává v „neustálé bitvě“ uvnitř těla, takže i doplňování formou tablet může být nedostatečné, pokud se nezmění samotný životní styl a jídelníček.
Proč samotné vitamíny nestačí
Lékař upozorňuje, že spoléhat se na doplňky stravy bez změny jídelníčku je jen polovičaté řešení. Pokud je tělo dlouhodobě přetěžováno toxiny a zánětem, vitaminy a minerály se podle něj okamžitě spotřebují na „hašení požáru“ v organismu.
V takové situaci se nedá očekávat, že pouhá suplementace obnoví ztracenou rovnováhu. Základem je úprava stravy, podpora střevního mikrobiomu a omezení potravin, které tělo dráždí. Teprve potom mají vitaminy a probiotika šanci skutečně pomoci.
Výživa jako zbraň: co dokáže správně nastavený jídelníček
„Neudržujeme správný stav organismu, kterého se dosahuje stravou a probiotiky. Výživou dokážeme napravit mnoho věcí. Musíme sledovat, co se děje s krevními cévami. Za celou tu dobu za mnou přicházeli pacienti, kteří se natolik zlepšili, že všichni kolem nich onemocní, ale oni ne! Teď si uvědomují, co pro sebe udělali,“ řekl.
Doktor Kamenov zdůrazňuje, že strava a probiotika jsou klíčové nástroje, jak znovu nastavit rovnováhu v těle. Podle jeho zkušeností mohou pacienti při důsledné změně jídelníčku výrazně zlepšit stav cév, imunity i celkové vitality. Někteří z nich pak v období chřipek či virových epidemií zůstávají zdraví, zatímco jejich okolí onemocní.
Takové příběhy podle lékaře dokazují, že cílená úprava jídelníčku není jen módní trend, ale reálný zásah do fungování organismu. Podmínkou však je ochota vzdát se potravin, které tělu zjevně škodí – a to bývá pro mnoho lidí nejtěžší krok.
Dva hlavní viníci: mléko a dnešní chléb
Podle doktora Kamenova má zásadní dopad na stav střev a imunity to, co jíme každý den. A právě zde přichází jeho nejkontroverznější tvrzení: hlavní problém vidí ve dvou běžných potravinách – mléce a moderním chlebu.
Upozorňuje, že lidé často velmi dobře vnímají, která jídla jim nedělají dobře, ale nedokážou se jich vzdát. Typickým příkladem je podle něj právě konzumace mléka, po kterém se objevuje nadýmání, bolesti břicha či jiné nepříjemné projevy, přesto v něm mnoho lidí pokračuje.
„Podle mých zkušeností je nejdůležitější změnit v jídelníčku to, co nás otravuje. A lidé vědí, co je zatěžuje, ale nedokážou odolat! Pijí mléko, břicho se jim po něm nafoukne, ale pít ho nepřestanou! Nikdo o tom nemluví, mnoho lidí nedá dopustit na dnešní chléb (plný chemických přísad) a mléko (vysokopasterizované a získávané od krav, které žijí v hrozných podmínkách) – ale stále je konzumují,“ uvedl.
Podle jeho slov je dnešní průmyslově vyráběný chléb plný chemických přísad a mléko je často vysokopasterizované a pochází od krav žijících ve špatných podmínkách. Kombinace průmyslového zpracování, aditiv a možných reziduí z chovu může podle něj přispívat k podráždění střev, zánětům a následnému narušení střevní bariéry.
Varovné signály: když tělo volá o pomoc
Organismus podle doktora Kamenova vysílá jasné signály, že se něco děje. Nejde jen o viditelné zažívací potíže, jako je nadýmání, bolesti břicha či průjmy. Velmi častým a podceňovaným příznakem je i chronická únava.
Klíčovým znakem toho, že něco není v pořádku, budou nejen žaludeční a střevní potíže, ale také únava.
Pokud se člověk cítí vyčerpaný, má potíže s koncentrací, často stůně a zároveň ignoruje jasnou souvislost mezi svými obtížemi a konkrétními potravinami, může podle lékaře dlouhodobě přehlížet počínající zdravotní katastrofu.
Jste ochotni přehodnotit svůj talíř?
Slova doktora Borislava Kamenova míří přímo do srdce každodenních návyků. Upozorňuje na to, že skutečná změna nezačíná u drahých doplňků stravy, ale u ochoty vzdát se potravin, které nám viditelně nesvědčí – byť jde o mléko či chléb, na které jsme zvyklí od dětství.
Je jen na každém z nás, zda budeme varovné signály těla ignorovat, nebo si přiznáme, že únava, zažívací potíže a opakované nemoci nemusí být „normální“, ale mohou být důsledkem toho, co si denně klademe na talíř.
