Herečka tento pohled považuje za nespravedlivý. Je přesvědčená, že věk by neměl rozhodovat o tom, kdo smí být vidět, kdo může inspirovat a kdo má právo plnit si své sny. Naopak připomíná, že s přibývajícími roky přichází nadhled, zkušenost a často i větší odvaha žít podle sebe.
Bardotky jako filmový vzkaz
K tématu ji přivedl také nový film Bardotky, v němž se představuje v příběhu žen, které se ani v pozdějším věku nehodlají vzdát radosti, humoru ani chuti poznávat nové věci. Podle Holubové film otevírá důležitou společenskou debatu a připomíná, že život nekončí dosažením určitého čísla v občance.
Při představování filmu zdůraznila, že žena může být svobodná, sebevědomá a plná energie bez ohledu na datum narození. Důležitější než názory okolí je podle ní spokojenost se sebou samou a odvaha dělat rozhodnutí podle vlastního přesvědčení.
Humor jako zbraň proti strachu
Holubová neztratila ani svůj typický humor. S nadsázkou připomněla, že zestárla už v patnácti letech a od té doby si prý tento stav jen udržuje. Právě schopnost dělat si legraci sama ze sebe patří k jejím nejsilnějším zbraním.
Herečka se netají tím, že stárnutí bere jako přirozenou součást života. Nechce se nechat svázat strachem z přibývajících let ani předsudky, které ženám podsouvají, kdy už jsou „moc staré“ na radost, lásku, práci nebo sny.
Vzkaz ženám, které se cítí odstrčené
Svým vystoupením vyslala silný vzkaz všem ženám, které někdy měly pocit, že je společnost kvůli věku odsouvá stranou. Podle ní není důvod mizet do ústraní ani rezignovat na vlastní plány. Zralý věk může být naopak obdobím větší svobody, sebevědomí a odvahy.
Eva Holubová znovu ukázala, že se nebojí říct nahlas to, co mnoho žen cítí potichu. Po šedesátce člověk nemusí mizet, zmenšovat se ani omlouvat za to, že chce dál žít naplno. A právě proto její slova rezonují daleko za hranicemi filmového plátna.
