Zatímco mnoho lidí bere vstup do důchodového věku emotivně a s obavami, Kanyza podle všeho považoval penzi spíše za další životní kapitolu. Jenže právě okamžik, kdy se člověk poprvé vydá na příslušný úřad, může rychle zbořit představu o „běžné administrativě“.
Jan Kanyza / Zdroj: youtube.com
Chybějící dokumenty? A pak znovu – a ještě něco navíc
Když Jan Kanyza dorazil na úřad poprvé, očekával standardní průběh: předložit potřebné podklady, ověřit údaje a mít hotovo. Realita však byla jiná. Dozvěděl se, že mu chybějí dokumenty, bez nichž nelze žádost dokončit.
Herec tedy podklady obstaral a vrátil se s tím, že tentokrát už vše klapne. Jenže místo uzavření celé věci se situace zopakovala. Objevily se další požadavky, které předtím nikdo nezmínil – a z jedné návštěvy se stal rozjetý seriál.
Jan Kanyza / Zdroj: youtube.com
Celý proces tak začal připomínat kolotoč, který zná řada žadatelů: člověk si myslí, že má vše, ale pokaždé se dozví o dalším „nutném“ dokumentu. Kanyza přitom situaci nepopisoval jako výbuch vzteku, spíše jako směs pobavení a rozčarování nad tím, jak složitě může systém fungovat.
Jan Kanyza / Zdroj: youtube.com
Do hry vstoupila manželka: Bez ní by se to táhlo dál
V jednu chvíli se ukázalo, že nejde jen o trpělivost, ale i o schopnost dotahovat věci do konce. Podstatnou roli podle všeho sehrála Kanyzova manželka, která se do vyřizování aktivně zapojila a pomohla celý proces posunout směrem ke zdárnému finále.
Jan Kanyza / Zdroj: youtube.com
Pro mnoho rodin to není neznámý scénář: jeden z partnerů se snaží udržet věci v klidu, druhý přebírá iniciativu, obvolává, dohledává a tlačí na termíny. V Kanyzově případě právě tato pomoc znamenala, že se úřední maraton konečně přiblížil cílové pásce.
Rozhodnutí dorazilo. A s ním i zvláštní nálepka „starobní důchodce“
Další moment nastal ve chvíli, kdy dorazilo oficiální rozhodnutí. Název statusu, tedy označení „starobní důchodce“, v něm zanechal specifický pocit. Nešlo o dramatický zlom, spíše o tiché uvědomění, že se člověk ocitá v nové roli, kterou si do té doby spojoval hlavně s ostatními.
Jenže mnohem větší pozornost nakonec vzbudilo něco jiného: vyplacená částka.
Jan Kanyza / Zdroj: youtube.com
Vysoká částka? Jen zdání. Ve skutečnosti šlo o doplatek
Na první pohled to vypadalo, že mu přišla překvapivě vysoká částka. Kanyza měl chvíli pocit, že stát je tentokrát nebývale štědrý a že takový příjem by mohl znamenat velmi komfortní životní úroveň.
Jenže rychle přišlo vystřízlivění. Jeho manželka mu vysvětlila, že nejde o „měsíční“ důchod v této výši, ale o součet doplatků za období, kdy se celá věc administrativně táhla. Šlo o doplatek za 10 měsíců zpětně, tedy o peníze, které se pouze sečetly do jedné platby.
„Tohle neúplné telefonní číslo budeš dostávat měsíčně,“ řekla mu manželka.
Jan Kanyza / Zdroj: youtube.com
Nejen důchod: Kanyza se opírá i o úspěšné malířství
Přestože úřední peripetie i následné „překvapení“ s částkou mohou působit jako nepříjemná rána, Kanyza podle dostupných informací zůstává v klidu. Důvod je prostý: finančně není odkázán pouze na penzi.
V posledních letech se stále výrazněji věnuje malířství, v němž si vybudoval pevnou pozici. Jeho obrazy se prodávají za vysoké částky a zájem o jeho tvorbu má růst, což mu zajišťuje stabilní příjem i mimo hereckou profesi.
Příběh Jana Kanyzy tak připomíná dvě věci zároveň: že vyřizování důchodu může být překvapivě složité i pro známé osobnosti a že konečný výsledek může na první pohled působit jinak, než jaká je realita po rozklíčování detailů.
