Podle dostupných informací má na oslavu dorazit několik stovek hostů. Právě takový typ setkání je pro Bohdalovou typický: chce mít kolem sebe lidi, energii a ruch. A jak sama opakovaně dává najevo, kontakt s publikem pro ni není povinností, ale spíše zdrojem síly.
Zatímco pro řadu lidí by podobné tempo znamenalo vyčerpání, v jejím případě to vypadá opačně: čím více práce a setkávání, tím více elánu. A právě to na ní okolí dlouhodobě oceňuje – energii, humor a nadhled, které si udržuje i v době, kdy by už mohla dávno „odpočívat“.
Stáří bez iluzí, ale s humorem: paměť i opatrnost
Bohdalová se netváří, že vyšší věk nic nemění. Naopak připouští, že s přibývajícími roky přicházejí i limity. Zmiňuje například pomalejší pohyb a potřebu větší opatrnosti v běžném životě. Zároveň ale ukazuje, že i takové věci lze přijmout bez zbytečného dramatizování.
S nadhledem mluví také o paměti, která si podle jejích slov občas „dělá, co chce“. Nevykresluje to však jen jako problém. V jejím podání to má i zvláštní, téměř paradoxní výhodu: některé okamžiky a zážitky se mohou vracet znovu a znovu, jako by je člověk prožíval poprvé.
Hnací motor jménem publikum
V jejím případě se opakovaně potvrzuje jedna věc: zásadní roli hraje kontakt s lidmi. Nejde jen o pracovní povinnosti, ale o pocit, že je stále „u toho“ – mezi kolegy, diváky a fanoušky. Publikum je podle ní zdrojem energie, kterou by jinak jen obtížně hledala. A právě to může být jeden z důvodů, proč si i ve vysokém věku udržuje takovou výdrž.
Cíl 104 let? Nejde jen o číslo, ale o kondici
Z jejích vyjádření vyplývá, že by ráda překročila hranici sta let a ideálně se dostala až na 104. Nejde však o samoúčelné honění rekordů. Podstatné je pro ni něco jiného: zůstat co nejdéle v dobré kondici a mít možnost žít aktivně, s chutí a smyslem pro humor.
Jako inspiraci zmiňuje herečku Sašu Myškovou, která se dožila vysokého věku. Právě takové příklady v ní posilují představu, že dlouhověkost může mít smysl, pokud je spojena s určitou kvalitou života – nikoli pouze s číslem v občanském průkazu.
Jednoduchý „recept“: práce, lidé a humor
Její přístup nepůsobí složitě ani nedosažitelně. Stojí na kombinaci několika věcí, které se u ní dlouhodobě opakují: aktivní pracovní tempo, pravidelný kontakt s lidmi a schopnost brát i složitější situace s nadhledem. Právě humor a chuť být mezi lidmi pak podle všeho fungují jako palivo, díky němuž zvládá i náročné dny.
V součtu tak Bohdalová vysílá jasný signál: i když si uvědomuje omezení, která věk přináší, nechce se vzdát práce ani společenského života. A pokud jí zdraví dovolí, ráda by si aktivní rytmus udržela co nejdéle – klidně až k vysněné hranici 104 let.
