V určitém okamžiku se její váha zastavila na hranici 127 kilogramů. Pro ženu, která se celý život snažila mít svou postavu pod kontrolou, to byl šok. Když se ukázalo, že běžné metody hubnutí selhávají, rozhodla se pro radikální řešení. Věřila, že chirurgický zákrok jí konečně otevře cestu k novému životu.
Drastická operace za 11 tisíc liber: záchrana, nebo rozsudek?
Julie se rozhodla podstoupit nákladnou bariatrickou operaci v naději, že právě ta zastaví její dlouholetý boj s obezitou. Zákrok, který jí měl změnit život, však byl mimořádně agresivní. Lékaři jí odstranili 70 procent žaludku a dvě třetiny tenkého střeva. Cena za tuto operaci se vyšplhala na 11 000 liber, tedy částku, která pro mnohé představuje celoživotní úspory.
V naději, že se jí život změní k lepšímu, podstoupila operaci, při níž jí lékaři odstranili 70 procent žaludku a dvě třetiny střeva.
Původní očekávání byla jasná: rychlé zhubnutí, lepší kondice, úleva pro klouby, srdce i psychiku. Realita však byla naprosto jiná. Po riskantním zákroku se nedostavil kýžený „šťastný konec“ – místo toho začalo období neustálé bolesti, podvýživy a strachu o život.
Bolesti, zvracení a pád na 38 kilo
Krátce po operaci začala Julie pociťovat silné bolesti žaludku. Tělo se nedokázalo s drastickým zásahem do trávicího systému vyrovnat. Jídlo v sobě téměř neudržela, běžné stravování se pro ni stalo utrpením. Zatímco dříve bojovala s obezitou, nyní čelila opačnému extrému – prudkému úbytku hmotnosti.
V relativně krátké době ztratila přibližně dvě třetiny své původní váhy a její hmotnost klesla na děsivých 38 kilogramů. Lékaři u ní diagnostikovali těžkou podvýživu a výrazný nedostatek základních vitamínů a živin. Z kdysi silnější ženy se stala křehká postava, která připomínala spíše pacientku s těžkou chronickou nemocí než člověka po „zákroku na zhubnutí“.
„Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, nebyla jsem to já. Nikdy jsem takto nevypadala, jako kostra. Doslova mi byly vidět vystouplé kosti. Cítila jsem se hrozně, nikam jsem nechodila,“ přiznala Julie.
Společenský život se pro ni prakticky zastavil. Styděla se vyjít z domu, vyhýbala se setkáním s lidmi a zůstávala izolovaná. Tělo, po kterém tolik toužila, se změnilo v něco, co sama nedokázala přijmout.
Šest týdnů léčby a varování odborníka: „Bez pomoci zemřete“
Když se její stav stal neúnosným, rozhodla se Julie vyhledat odbornou pomoc. Podstoupila šestitýdenní léčbu, která měla stabilizovat její zdraví. Ani to však nestačilo. Nakonec skončila u specialisty na výživu, který jí otevřeně sdělil, jak vážná je situace.
Podle jeho slov byla Julie v tak kritickém stavu, že bez další odborné intervence jí hrozila smrt. Z kdysi „dobrovolného“ estetického zákroku se tak stala otázka holého přežití. Jedinou možností byla další operace, tentokrát se snahou alespoň částečně napravit škody, které první zásah napáchal.
Druhá operace: šance na přežití za cenu přísného režimu
Julie se rozhodla riskovat znovu. Podstoupila další chirurgický zákrok, při němž jí lékaři prodloužili část střeva, aby tělo dokázalo lépe vstřebávat živiny. Tento krok se ukázal jako klíčový – po operaci se její organismus začal pomalu vzpamatovávat a Julie konečně začala pozvolna přibírat.
Návrat k „normálnímu“ životu však rozhodně neznamená, že by Julie mohla žít bez omezení. Naopak – dnes je zcela závislá na přísně nastaveném jídelníčku. Aby její tělo dokázalo fungovat, musí každý den přijmout zhruba 5000 kalorií, tedy více než dvojnásobek doporučeného denního energetického příjmu pro běžnou ženu.
Každé jídlo musí být pečlivě naplánované, bohaté na živiny a kaloricky vydatné. I přes tato opatření však zůstávají následky prvního zákroku patrné a zřejmě nikdy zcela nezmizí.
Celoživotní následky: 40 léků denně a ztracená pracovní budoucnost
Drastická operace žaludku a střeva zanechala na Julii trvalé stopy. Dnes se potýká s osteoporózou, problémy s rovnováhou, zhoršeným zrakem a omezenou pohyblivostí. Aby vůbec zvládla běžné fungování, musí každý den užívat okolo 40 různých druhů léků.
Julie dnes otevřeně přiznává, že si následky svého rozhodnutí v době, kdy se pro operaci rozhodovala, vůbec neuvědomovala. „Kdybych mohla vrátit čas, řekla bych svému psychiatrovi, že musí existovat jiná alternativa,“ říká s odstupem let.
Její život se zásadně změnil – nejen po fyzické stránce, ale i po té pracovní a sociální. „Musím jednoduše akceptovat, že to už bude takto. Léky budu užívat do konce svého života a pravděpodobně už nikdy nebudu moci pracovat,“ uzavřela.
Varování pro všechny, kdo uvažují o radikálním hubnutí
Příběh Julie Dunbar je mrazivou připomínkou toho, že radikální zákroky na hubnutí nejsou rychlou cestou ke štěstí, ale vážným lékařským rozhodnutím s potenciálně celoživotními následky. V kombinaci s psychickými problémy a silnými léky může být riziko ještě vyšší.
Julie chtěla jen zhubnout a žít zdravější život. Místo toho dnes bojuje s důsledky, které ji budou provázet až do konce života – s podlomeným zdravím, závislostí na lécích a ztrátou pracovních možností. Její zkušenost tak slouží jako drsné varování pro každého, kdo uvažuje o podobně drastickém řešení bez důkladného zhodnocení rizik a bez hledání šetrnějších alternativ.
