Na sociálních sítích se objevují komentáře diváků, kteří upozorňují, že se jim zdá, že v jednotlivých dílech pořadu vystupuje méně žen, než by považovali za odpovídající době a společenským očekáváním. Tyto reakce se postupně množí a vytvářejí dojem, že Všechnopárty údajně zaostává za trendem většího zastoupení žen v médiích.
Šíp se rozhodl, že už nenechá kritiku bez odezvy. Během natáčení jednoho z dílů se k tématu otevřeně vyjádřil přímo před kamerou a dal najevo, že podobné výtky považuje za přehnané a zjednodušující. Z jeho postoje bylo zřejmé, že trpělivost s neustálým připomínáním počtu žen mezi hosty má své hranice.
Žádné kvóty, ale osobnosti: Šíp trvá na tom, že rozhodují příběhy, nikoli pohlaví
Hned v úvodu natáčení se Karel Šíp pustil do vysvětlování, podle jakého klíče hosty do pořadu zve. Uvedl, že dramaturgie Všechnopárty se nikdy neřídila a ani řídit nebude žádnými kvótami – ať už genderovými, nebo jinými. Podle něj je nesmysl posuzovat kvalitu dílu pouze podle toho, kolik žen či mužů se v něm objeví.
Jak Šíp zdůraznil, zásadním kritériem je pro něj osobnost hosta, jeho životní příběh, zkušenosti a schopnost zaujmout publikum. Nezáleží tedy na tom, zda jde o muže nebo ženu, ale zda má dotyčný člověk co říci a zda dokáže s moderátorem vést zajímavý, živý rozhovor, který divákům něco přinese.
Podle jeho slov je cílem pořadu vždy kvalitní a obsahově bohatá konverzace, nikoli mechanické naplňování představ části publika o tom, jak má vypadat „správně vyvážené“ složení hostů. Všechnopárty je podle Šípa autorským formátem, kde rozhoduje jeho vlastní dramaturgická představa a dlouhodobý koncept, nikoli aktuální tlak sociálních sítí.
Kritici podle Šípa tvoří hlasitou menšinu, nikoli většinu publika
Z jeho reakce bylo patrné, že si dobře uvědomuje, jak se v posledních letech proměnila veřejná debata – zejména na internetu. Naznačil, že řada připomínek, které se k němu dostávají, má původ v relativně malé, ale o to hlasitější skupině uživatelů sociálních sítí.
Šíp podle všeho vnímá tyto komentáře jako tlak, který se snaží přepisovat pravidla pořadu z vnějšku. Připomněl, že Všechnopárty má za sebou téměř dvě desetiletí vysílání a stále si drží stabilní sledovanost. Z toho vyvozuje, že většina diváků formát přijímá takový, jaký je – včetně volby hostů.
Podle moderátora se jedná spíše o jednotlivce, kteří mají potřebu veřejně komentovat téměř každý aspekt pořadu, často bez znalosti jeho dlouhodobého vývoje. Právě z tohoto důvodu se rozhodl reagovat: aby dal najevo, že za dramaturgií stojí a že ji nehodlá měnit jen proto, že se část publika rozhodla počítat, kolik žen a kolik mužů se v jednotlivých dílech objeví.
Šíp si brání autorskou svobodu: do dramaturgie mi nikdo mluvit nebude
Ve svém vystoupení také jasně deklaroval, že se nehodlá podřizovat požadavkům, které by omezovaly jeho tvůrčí svobodu. Vzkázal, že Všechnopárty je pořad, za kterým stojí svým jménem, zkušenostmi i profesní reputací, a právě proto si chce udržet právo rozhodovat o tom, koho do studia pozve.
Zdůraznil, že obsazení hostů musí dávat smysl především z hlediska obsahu. Host má být někdo, kdo dokáže diváky zaujmout, pobavit, ale i přimět k zamyšlení. Pohlaví v tomto ohledu podle Šípa nehraje roli – důležité je, zda osobnost přinese do pořadu hodnotu, ať už formou humoru, životního příběhu, nebo odborného pohledu.
Z jeho slov bylo zřejmé, že si uvědomuje, jak citlivé je dnes jakékoli téma spojené s rovností pohlaví. Přesto dává najevo, že odmítá přistoupit na představu, že kvalita pořadu se měří tabulkou zastoupení žen a mužů. Pro něj je podstatné, aby si Všechnopárty zachovala charakter osobního, lehce nostalgického, ale zároveň chytrého setkávání s osobnostmi, které něco dokázaly.
Dlouholetý formát pod drobnohledem: Všechnopárty jako generacemi prověřená značka
Talkshow Všechnopárty se na obrazovkách České televize objevila v roce 2005 a patří k nejdéle vysílaným zábavným pořadům v Česku. Za dobu své existence prošla řadou proměn – měnili se hosté, kulisy i nálada společnosti. Přesto si pořad udržel své jádro: klidné tempo, osobní rozhovory a humor, který nestaví na laciných efektech.
Stabilita a osobitý styl Karla Šípa jsou jedním z hlavních důvodů, proč si Všechnopárty drží přízeň diváků napříč generacemi. Starší publikum oceňuje kontinuitu a důraz na osobní vzpomínky, mladší diváci zase často objevují osobnosti, o nichž dosud mnoho nevěděli. Právě tato kombinace činí z pořadu fenomén, který se stal pevnou součástí programové nabídky veřejnoprávní televize.
Je proto příznačné, že se debata o složení hostů rozhořela až v době, kdy se na sociálních sítích běžně hodnotí každý krok veřejně známých osobností. V minulosti se podobná kritika objevovala spíše výjimečně a v tradičních médiích, dnes však stačí několik příspěvků a téma se začne vracet v různých podobách.
Ostřílený profesionál ukázal emoce: hranice nadhledu má i Karel Šíp
Přestože je Šíp dlouhodobě vnímán jako moderátor, který si i v nepříjemných situacích udržuje nadhled a ironický odstup, tentokrát bylo znát, že ho opakované komentáře zasáhly. Jeho reakce byla přímočařejší, než jsou diváci zvyklí, a méně zabalená do humoru.
Ukázalo se, že i člověk, který má za sebou desítky let v médiích, má své limity. Neustálé zpochybňování jeho práce a výběru hostů – navíc často bez znalosti zákulisí výroby pořadu – podle všeho vedlo k tomu, že se rozhodl říct dost. Tím dal zároveň najevo, že profesní zkušenost a dlouhodobé výsledky považuje za silnější argument než aktuální nálady na sociálních sítích.
Jeho otevřené vystoupení tak může vyvolat další diskusi: kde končí oprávněná kritika a kde začíná tlak na autorskou svobodu? A do jaké míry mají mít diváci možnost určovat podobu pořadů, které sledují – zvlášť pokud jde o formáty, jež stojí na osobnosti jednoho moderátora?
Debata o ženách v médiích pokračuje, Šíp si ale stojí za svým
Téma zastoupení žen v médiích a veřejném prostoru je v Česku čím dál častěji diskutováno. Řada institucí i redakcí se snaží o větší vyváženost, vznikají analýzy i projekty, které upozorňují na nedostatek ženských hlasů v debatách. V tomto kontextu se Všechnopárty stala pro některé diváky dalším příkladem, kde podle nich není situace ideální.
Karel Šíp však vzkazuje, že není proti ženám v médiích, ale proti mechanickému přístupu, který by z nich dělal pouhé číslo do statistik. Z jeho postoje vyplývá, že pokud má v pořadu vystoupit žena, pak proto, že má co říci, nikoli proto, že je třeba „dohnat“ nějaký poměr.
Je zřejmé, že tímto vyjádřením neuzavírá debatu o roli žen v televizní zábavě, ale spíše ji posouvá jiným směrem: k otázce, zda by se pořady měly řídit především obsahovou kvalitou, nebo i společenskými očekáváními a tlakem na reprezentaci různých skupin. Všechnopárty v tomto ohledu zůstává věrná své původní podobě – a Šíp dává jasně najevo, že ji nehodlá zásadně měnit.
