Vdova Mirjam Valentová popisuje, že neměla o zbrani ani tušení, a proto byl pro ni způsob úmrtí dvojnásobným šokem. Sama o tom otevřeně promluvila:
„Věděla jsem jen, že má zbrojní pas, ale zbraň? Jsem pacifistka, takže mi to asi zamlčel. Kde ji měl ale schovanou, nemám ponětí…“
Její slova ukazují, jak moc byl hudebník uzavřený do svého vnitřního světa – a jaké propasti se v něm zřejmě odehrávaly, aniž by o tom rodina cokoliv tušila.
Zlom po smrti kamaráda: od Ferdy Peroutky z kopce
Podle Mirjam se Valentovo vnitřní trápení začalo naplno projevovat už v roce 2013, kdy náhle po koncertu zemřel bubeník Olympicu Milan „Ferda“ Peroutka (†49).
„S Ferdou byli velcí kamarádi, bydleli jen kousek od sebe a Ferdova smrt manžela velice zasáhla,“ říká dnes zdrcená Valentová.
Smrt blízkého kolegy a přítele byla pro Jiřího obrovským zásahem. Přesto ještě další roky pokračoval v práci, vystupoval na pódiích a snažil se fungovat dál. V Olympicu vydržel celkem 34 let, až do roku 2020, kdy přišel zásadní zlom.
Tehdy veřejně prohlásil, že už nemůže dál:
„Neumírám, ale hrát nemohu. Jsem totiž totálně vyhořelej,“ řekl s typickou upřímností. Naznačil tím, že ho trápí nejen psychické vyčerpání, ale i zdravotní potíže a rodinná situace, které však blíže nerozváděl.
Duše onemocněla: vyhoření, psychická bolest a boj v tichosti
Valentova manželka dnes potvrzuje, že hudebník fyzicky vážně nemocný nebyl, o to horší však bylo jeho duševní rozpoložení. Mirjam sama prošla před lety těžkou onkologickou nemocí, kterou mu dávala za velkou psychickou zátěž:
„Prodělala jsem rakovinu, ta mu dala zabrat. A on? Po fyzické stránce byl zdravý, onemocněla mu duše,“ prozradila.
Po odchodu z kapely začal docházet k psychiatrovi a léčit svou psychiku. Zároveň se stále více upínal k domu u Sázava, kde trávil dlouhé dny v ústraní. Pro někoho klid a odpočinek, pro jiného místo, kde se v tichu prohlubují tíživé myšlenky.
Podle Mirjam to však dlouho vypadalo, že se stav jejího muže zlepšuje, a že se z nejhoršího období vyhrabal. Právě proto byla tragická zpráva pro rodinu naprosto nečekaná.
Poslední setkání: nic nenapovídalo tragédii
Manželé spolu prožili 47 let společného života, mají dvouačtyřicetiletou dceru a prošli spolu nejednou životní zkouškou. Mirjam vzpomíná, že se ještě těsně před tragédií viděli v jejich domě na Sázavě:
„Jezdila jsem za ním vždycky na pár dnů. Naposledy jsem ho viděla teď v pondělí. Musela jsem ale do Prahy, rozloučili jsme se a nic nenasvědčovalo tomu, že se k něčemu chystá. V posledních měsících byl dobrý,“ popsala.
O to drsnější byl okamžik, kdy se dozvěděla, co se stalo. V úterý, den po jejich posledním setkání, za ní přišel policista přímo do posilovny:
„Byla jsem v posilovně a přišel za mnou kvůli manželovi policista. Lekla jsem se, že se naboural! Občas totiž jezdil jako blázen…“
Jenže realita byla mnohem horší. Policista jí oznámil, že Jiřího našli zastřeleného u řeky a že si život vzal sám. Mirjam v tu chvíli prý ztratila řeč, nedokázala pochopit, co právě slyší.
Vdova v slzách: Jak mi to mohl udělat?
Smrt partnera po tolika letech společného života je ranou, kterou nelze jen tak popsat slovy. Mirjam Valentová se i při vzpomínce na tragický okamžik hroutí:
„Nechápala jsem, nevěřila. Byla to hrůza. Opravdu byl v posledních měsících dobrý. V jeho chování nebyl jediný náznak toho, že si chce vzít život. Nemohu tomu uvěřit, byli jsme spolu sedmačtyřicet let, máme spolu dvaačtyřicetiletou dceru, pomohl mně v roce 1999 překonat rakovinu… Jak mi to mohl, proboha, udělat?“
Její slova odhalují směs šoku, bolesti, nepochopení i zloby, kterou pozůstalí po sebevraždě často prožívají. Nejde jen o smutek nad odchodem milovaného člověka, ale i o nekonečnou řadu nezodpovězených otázek – proč, zda se to dalo poznat, a jestli šlo tragédii zabránit.
Hudební svět mezitím oplakává další ztrátu. V čele s frontmanem kapely Petr Janda se fanoušci i kolegové loučí s člověkem, který byl nedílnou součástí Olympicu déle než tři desetiletí. V souvislosti s opakovanými úmrtími v kapele se stále častěji mluví o „prokletí Olympicu“, tentokrát však nejde o titulky, ale o skutečnou lidskou tragédii.
Potýkáte se s problémy? Nezůstávejte na to sami
Příběh Jiřího Valenty je bolestnou připomínkou toho, že duševní nemoc může postihnout kohokoli, bez ohledu na úspěch, talent či zázemí. A také toho, že člověk může navenek působit „v pohodě“, i když je uvnitř na pokraji sil.
Pokud máte pocit, že už nemůžete dál, jste vyčerpaní, beznadějní nebo vás napadají myšlenky na sebepoškození či ukončení života, není to ostuda – je to signál, že potřebujete pomoc. Mluvit s někým o svých pocitech může být prvním krokem k úlevě.
Potýkáte se s problémy?
Máte pocit, že se nic nedaří a už nemůžete dál? Nestyďte se požádat o pomoc.
Linka první psychické pomoci, nonstop a zdarma: 116 123
Linka bezpečí pro děti a mládež, nonstop a zdarma: 116 111
