Právě při druhém až třetím stupni rizika se vyplatí zvýšit opatrnost: používat repelent, nesedat a nelehat do vysoké vegetace, po návratu z přírody pečlivě zkontrolovat celé tělo (ideálně večer i ráno) a při nálezu klíště odstranit co nejdříve. Při vyšším riziku je vhodné vyhýbat se křovinám a hustému porostu, kde klíšťata často „číhají“ na hostitele.
Sucho klíšťatům nesvědčí. Nejvíc jim vyhovuje teplo a vlhko
Pro klíšťata je klíčová kombinace teploty a vlhkosti. Odborníci upozorňují, že nejlépe se jim daří v prostředí, kde se vlhkost udržuje i během dne – typicky v listnatých a smíšených lesích nebo v bylinných porostech.
„Obecně platí, že klíšťatům se nejlépe daří v teplém a vlhkém prostředí a nejhůře v prostředí suchém,“ říká odborník ze Státního zdravotního ústavu.
Klíšťata se podle odborníků mohou vyskytovat i v parcích, zahradách nebo na nerušených loukách, tedy i mimo „klasické“ lesy. Naopak slunná, holá a suchá místa pro ně vhodná nebývají, protože potřebují specifickou vlhkost svého mikroprostředí. Za nevhodné se považuje i prostředí s trvale stojícími kalužemi.
„Klíšťata se mohou vyskytovat také u vodních toků, vodních nádrží, v parcích, zahradách a na nerušených loukách. Na slunných, suchých a holých místech se jim nedaří, protože potřebují vlhkost typickou pro své prostředí. Podobně nevhodné je i prostředí s trvale stojícími kalužemi.“
Dvě nejčastější nemoci: encefalitida a borelióza
Klíšťata v Česku nejčastěji přenášejí dvě infekce: klíšťovou encefalitidu a lymskou boreliózu. Zásadní rozdíl je v původci i léčbě.
Co je důležité vědět hned na začátku
Klíšťová encefalitida je virové onemocnění – proti němu existuje očkování, ale po nákaze se neléčí antibiotiky. Lymská borelióza je bakteriální infekce, kterou je možné léčit antibiotiky. Právě proto je důležité sledovat příznaky a při podezření jednat rychle.
Klíšťová encefalitida: přenos může nastat během dvou hodin
Klíšťová encefalitida je zánětlivé virové onemocnění, které může zasáhnout mozkové blány, mozek i míchu. U dospělých se podle odborníků často vyskytuje zánět mozkových blan i mozku současně.
Riziková je rychlost přenosu. K přenosu může dojít do dvou hodin od přisátí. Inkubační doba bývá nejčastěji 7 až 14 dní, výjimečně se může protáhnout až na měsíc.
První fáze připomíná chřipku
Onemocnění často začíná nenápadně a několik dní může působit jako běžná viróza. Typické potíže zahrnují:
• zvýšená teplota či horečka
• bolesti kloubů
• bolest svalů
• bolest hlavy
• nevolnost
U části lidí příznaky po několika dnech odezní a následuje období bez potíží, které může trvat přibližně týden (někdy až dva). Někteří pacienti v této fázi skutečně skončí a zcela se uzdraví.
Druhá fáze už může zasáhnout nervový systém
V závažnějších případech se nemoc vrací a přidávají se příznaky postižení nervového systému. Patří mezi ně například:
• prudké bolesti hlavy s horečkou
• světloplachost
• nevolnost a zvracení
• ztuhnutí svalů na šíji
• svalový třes
• nervové obrny
• závratě
• poruchy spánku, paměti či řeči a sluchu
• dezorientace
Odborníci upozorňují, že riziko těžšího průběhu může souviset s věkem a celkovým stavem organismu. U starších lidí mívá encefalitida častěji komplikace a následky. Nejspolehlivější prevencí je očkování, které může závažným dopadům předcházet.
Co udělat po přisátí: rychlá kontrola a včasné řešení potíží
Základem je klíště odstranit co nejdříve a místo sledovat. Vedle samotného přisátí je důležité všímat si i celkového stavu v následujících dnech a týdnech. Pokud se objeví horečky, výrazné bolesti hlavy, ztuhlost šíje, zvracení, poruchy vědomí nebo jiné neurologické potíže, je na místě neotálet s vyšetřením.
Klíšťata nejsou jen problémem lesů – objevují se i v parcích, zahradách a na okrajích měst. O to víc se vyplatí nepodceňovat prevenci, kontrolu těla po návratu zvenku a všímat si varovných signálů, které se mohou rozvinout i s odstupem.
