Loňský rok ale přinesl šok: v roce 2024 bylo zaznamenáno rekordních 620 případů legionelózy, což z ní činí jedno z nejrychleji rostoucích infekčních onemocnění v tuzemsku. A trend nekončí – už v prvních měsících letošního roku hygienici potvrdili více než 200 nakažených, tedy zhruba dvojnásobek oproti stejnému období roku předchozího. Odborníci se proto obávají, že dosavadní rekord bude letos s velkou pravděpodobností překonán.
Legionelóza navíc není jen „nepříjemná nemoc“. Každoročně si vyžádá i lidské životy. Jen v roce 2024 zemřelo na legionelózu minimálně 50 lidí. Právě tato čísla z ní dělají tichého zabijáka, který se skrývá tam, kde to většina lidí vůbec nečeká – v koupelnách, hotelových sprchách, bazénech nebo klimatizačních jednotkách.
Kdo je nejvíce v ohrožení? Senioři a lidé s oslabenou imunitou
Legionelóza neútočí na všechny stejně. Nejvyšší riziko mají senioři a osoby se sníženou imunitou. Do této skupiny patří například pacienti s onkologickými onemocněními, lidé s vrozenými či získanými poruchami imunity nebo chronicky nemocní, jejichž organismus je dlouhodobě oslaben.
Epidemiolog Roman Chlíbek upozorňuje, že právě těchto zranitelných skupin v populaci přibývá – žijeme déle, roste počet pacientů léčených imunosupresivy či moderní onkologickou terapií a zároveň se zvyšuje podíl starších lidí. To vše vytváří prostředí, v němž má legionelóza ideální podmínky zasáhnout ty nejslabší.
Jak legionelóza útočí: od „obyčejné chřipky“ k těžkému zápalu plic
Legionelóza, známá také jako legionářská nemoc, je bakteriální infekce vyvolaná bakterií legionella, která napadá především dýchací systém. K nákaze nedochází pitím vody, ale vdechnutím drobných kapének vody obsahujících bakterie. Ty se do vzduchu uvolňují například při sprchování, z vodních aerosolů v klimatizacích, z vířivek, venkovních mlžítek nebo jiných zařízení pracujících s teplou vodou.
Začátek onemocnění může být velmi nenápadný. První příznaky často připomínají běžnou chřipku – objevují se bolesti hlavy, svalů a kloubů, horečka, celková únava. Teprve postupně se přidává kašel a dechové obtíže. Pokud není nemoc včas rozpoznána a léčena antibiotiky, může se infekce rozšířit do dolních cest dýchacích a vyústit v těžký zápal plic, který ohrožuje život.
Právě tato záměna s chřipkou nebo běžným nachlazením je nebezpečná: nemocní často vyčkávají doma, místo aby vyhledali lékaře, a do ordinace přicházejí až ve chvíli, kdy je jejich stav výrazně zhoršený. Včasná diagnostika a rychlé nasazení vhodných antibiotik jsou přitom klíčové pro přežití a minimalizaci trvalých následků.
Teplá voda jako líheň bakterií: když úspory stojí proti zdraví
Proč ale počet případů tak dramaticky roste? Epidemiologové se shodují, že jedním z hlavních důvodů je nedostatečná údržba vodovodních rozvodů a špatné hospodaření s teplou vodou. Bakterie legionella miluje prostředí, kde se může v klidu množit – tedy stagnující vodu v potrubí o teplotě zhruba mezi 20 a 50 °C.
Nejrizikovější jsou proto zanedbané části vodovodních systémů, jako výměníky, usazeninami zanesené sprchové hadice, staré baterie nebo málo používané úseky potrubí. Situaci dále zhoršuje snaha domácností i provozovatelů budov šetřit na energiích. Mnozí totiž snižují teplotu v bojlerech na příliš nízké hodnoty, čímž nechtěně vytvářejí ideální podmínky pro růst legionelly.
„Teplota vody pod 50 °C podporuje růst legionelly. Podle našich zjištění není výjimečné, že rodiny ohřívají vodu pouze na 30 až 40 °C,“ uvedla Hana Bendíková, ředitelka protiepidemického odboru Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje. Právě v tomto regionu hygienici letos evidují 29 případů legionelózy, což z něj činí jedno z ohnisek nákazy v Česku. Podobně je na tom také Středočeský kraj, kde bylo zaznamenáno 31 nakažených.
Odborníci proto důrazně doporučují pravidelnou tzv. termodezinfekci – tedy krátkodobé zvýšení teploty teplé vody v systému na hodnoty, při nichž bakterie nepřežijí. Podle hygieniků by voda měla být standardně ohřívána minimálně na 50 °C a v určitých intervalech přesáhnout zhruba 60 °C, aby došlo k likvidaci případně přítomných bakterií.
Legionella jako globální hrozba: problém, který nezná hranice
Česká republika v tom není sama. Strmý nárůst případů legionelózy hlásí i další státy po celém světě. Zmiňována je například Austrálie, Spojené státy americké nebo Španělsko. Odborníci upozorňují, že nejde o izolovaný jev, ale o globální trend, jehož příčiny jsou složité a nelze je zjednodušit jen na špatnou údržbu vodovodních rozvodů.
Do hry vstupuje i změna životního stylu a technologií. V domácnostech i veřejných prostorách přibývá klimatizací, vířivek, saun, ochlazovacích sprch, venkovních mlžítek a dalších zařízení, která pracují s vodou a vytvářejí jemný aerosol. Právě tato zařízení mohou sloužit jako rezervoáry a rozptylovače legionelly, pokud nejsou pravidelně čištěna a dezinfikována.
Chladicí věže: průmyslový zdroj nákazy pod drobnohledem
Významným rizikem, které si běžný člověk často ani neuvědomuje, jsou chladicí věže v průmyslových areálech. Ty mohou do okolního vzduchu vypouštět vodní páru s obsahem legionelly. Bakterie se v těchto zařízeních živí zejména usazenými látkami, jako je železo, a při nedostatečné údržbě se mohou nekontrolovaně množit.
Že nejde o teoretické riziko, ukazují konkrétní případy ze zahraničí. Letos v západním Rakousku bylo ohnisko legionelózy se 47 nakaženými přímo spojeno s chladicí věží v jednom z průmyslových provozů. Vyšetřovatelé zde prokázali souvislost mezi kontaminovaným zařízením a onemocněním lidí v okolí.
Podle Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) však není pravděpodobné, že by se aerosol z chladicích věží běžně šířil na velké vzdálenosti v takové koncentraci, aby způsobil nákazu. Riziko je ale reálné zejména v bezprostředním okolí špatně udržovaných zařízení, a proto je důsledná kontrola a pravidelná dezinfekce těchto systémů považována za zásadní preventivní opatření.
Jak se bránit? Základem je teplota vody a pravidelná údržba
Dobrou zprávou je, že prevenci legionelózy lze do značné míry zajistit i v běžné domácnosti, pokud lidé dodržují několik základních pravidel. Klíčovou roli hraje správné nastavení teploty vody a pravidelná údržba vodovodních zařízení.
Odborníci doporučují, aby teplá voda v systému byla dlouhodobě udržována minimálně na 50 °C. V určitých intervalech by pak měla její teplota stoupnout nad 60 °C, což umožní tzv. termodezinfekci, při níž dochází k usmrcení bakterií legionella v potrubí a zásobnících. Studená voda by naopak měla mít teplotu pod 20 °C, protože v tomto rozmezí se bakterie množí výrazně méně.
Součástí prevence je také pravidelné čištění a výměna sprchových hlavic, hadic a baterií, kde se mohou tvořit usazeniny a biofilm sloužící bakteriím jako útočiště. Doporučuje se také pravidelně pouštět vodu i v málo používaných kohoutcích či sprchách, aby v potrubí nestála.
Provozovatelé hotelů, penzionů, wellness center či sportovišť by měli mít nastavený systematický režim kontroly a údržby vodovodních a klimatizačních systémů, včetně laboratorního testování vody na přítomnost legionelly. V opačném případě riskují nejen zdraví svých hostů, ale i vážné reputační a právní důsledky.
Tichý budíček pro Česko: varování, které se nesmí ignorovat
Strmě rostoucí počty případů legionelózy v Česku jsou jednoznačným varovným signálem, že problematiku bezpečnosti vodovodních a klimatizačních systémů nelze nadále podceňovat. Nejde přitom jen o nemocnice či velké hotely – riziko se týká i běžných domácností, zejména tam, kde se kvůli úsporám dlouhodobě snižuje teplota ohřevu vody.
Přestože legionelóza nejčastěji postihuje lidi s oslabenou imunitou a seniory, potenciálně ohrožen je každý, kdo přichází do kontaktu s kontaminovaným vodním aerosolem. V době, kdy se snažíme šetřit za každou cenu, je proto nutné připomenout, že příliš nízká teplota vody může být daní, kterou zaplatíme vlastním zdravím.
Legionella tak v Česku přestává být okrajovým pojmem z učebnic epidemiologie a stává se reálným každodenním rizikem, které si žádá větší pozornost státu, provozovatelů budov i samotných domácností. Jednoduchá opatření – od správně nastaveného bojleru až po pravidelné čištění sprch – mohou rozhodovat o tom, zda se z běžné sprchy nestane vstupní brána k vážnému onemocnění.
