„Petra zvláštně bolela hlava, ale vzal si jen paracetamol a ulevilo se mu,“ vzpomíná jeho manželka Laura. Dodává, že lékař spojoval tyto obtíže s nadměrným pracovním vypětím a stresem a neviděl důvod k dalším vyšetřením.
Teprve s odstupem času si Laura uvědomuje, že Peterovo tělo vysílalo další, mnohem zřetelnější varovné signály, které rodina i okolí podcenily. Nešlo jen o bolesti hlavy – začalo se měnit i jeho chování a zájmy.
„Stal se posedlým kupováním velkého množství vstupenek na akce, jako jsou koncerty, někdy i na dvě v jednu noc,“ popisuje Laura. Podle ní šlo o naprosto neobvyklé jednání, které k jejímu manželovi dříve vůbec nepatřilo.
Postupně se přidávaly i další změny. Peter, který byl podle Laury vždy milujícím manželem a oddaným otcem, začal doma působit podrážděně a nespokojeně. Častěji vyjadřoval, že je nešťastný, býval nevrlý jak na manželku, tak na děti a atmosféra v rodině se dramaticky změnila. Pro Lauru to byl šok – jako by se před jejíma očima měnil člověk, kterého roky znala.
Tělo vysílalo varovné signály, diagnóza ale přišla pozdě
Zlom nastal ve chvíli, kdy se Peterův zdravotní stav náhle prudce zhoršil. Jednoho dne se začal cítit extrémně slabý, opakovaně zvracel a nedokázal udržet jistý krok – jeho chůze byla nejistá a připomínala poruchu rovnováhy. V tu chvíli už bylo jasné, že nejde o běžný stres či přepracování.
Rodina neváhala a Peter byl urychleně převezen do nemocnice. Tam mu lékaři provedli CT vyšetření mozku, které odhalilo skutečnou příčinu jeho potíží.
„Lékaři řekli, že našli nález a pravděpodobně jde o rakovinu,“ přiznává Laura. Pro rodinu to byl šok, ale zároveň vysvětlení všech předchozích měsíců plných nejistoty a nepochopitelných změn.
Definitivní diagnóza zněla: multiformní glioblastom. Jde o primární zhoubný nádor mozku, který je podle klasifikace Světové zdravotnické organizace řazen do čtvrtého, tedy nejvyššího stupně malignity. Tento typ nádoru je mimořádně agresivní a obtížně léčitelný.
Glioblastom proniká hluboko do mozkové tkáně – šíří se podél nervových vláken, krevních cév, mozkových blan i nervových buněk. Kvůli tomu je jeho úplné chirurgické odstranění ve většině případů prakticky nemožné. I když se lékařům podaří odstranit viditelnou část nádoru, mikroskopické nádorové buňky často v mozku zůstávají a nádor znovu dorůstá.
Projevy takového nádoru závisí na tom, kde přesně v mozku se nachází. U Petera dominovaly bolesti hlavy, nevolnost a výrazné změny chování, které mohly na první pohled připomínat psychické onemocnění. U pacientů se však často objevuje také porucha paměti a další mentální poruchy, které mohou být mylně přisuzovány stresu, depresím nebo vyhoření.
Mezi další časté příznaky glioblastomu patří zejména:
• otok mozku,
• epileptické záchvaty,
• poruchy čití nebo parézy (ochrnutí),
• poruchy řeči, zraku či sluchu,
• tzv. cerebelární symptomy – například výrazné poruchy rovnováhy a koordinace pohybů.
Naděje a krutá realita: nádor stále dorůstal
Intenzivní léčba, krátké zlepšení a rychlý návrat nemoci
Po stanovení diagnózy lékaři zahájili léčbu bez odkladu. Peter podstoupil kombinaci radioterapie a chemoterapie, tedy standardní postup u tohoto typu nádoru. Zpočátku se zdálo, že léčba zabírá – výsledky byly podle rodiny velmi povzbudivé a objevila se naděje, že by se nemoc mohla alespoň na čas zastavit.
Nadějný vývoj však netrval dlouho. Po určité době vyšlo najevo, že nádor opět začíná růst. Lékařský tým se proto rozhodl pro riskantnější, ale nezbytný krok – operaci mozku. Chirurgický zákrok měl odstranit co největší část nádoru a dát pacientovi další čas.
Operace proběhla, ale úleva byla jen dočasná. Již dva měsíce po zákroku se ukázalo, že glioblastom znovu rychle roste. U tak agresivního nádoru to bohužel není výjimka, ale spíše pravidlo.
Čtyřicetisedmiletý muž zemřel 15 měsíců po diagnóze glioblastomu (Facebook)
„Už se nedá nic dělat.“ Poslední měsíce v hospici
Rodina se s krutým verdiktem nechtěla smířit a hledala jakoukoli další možnost, která by mohla Peterovi přinést šanci na delší život. Laura popisuje, že oslovili další odborníky a snažili se zjistit, zda neexistují alternativní léčebné postupy či experimentální léčba.
„Hledali jsme druhý názor, vyzkoušeli jsme všechny možnosti, které jsme měli k dispozici, ale když Petrov nádor opět narostl, řekli nám, že se už nedá nic dělat,“ říká Laura.
V okamžiku, kdy lékaři konstatovali, že vyčerpali veškeré dostupné léčebné metody, byl Peter přeložen do hospice. Právě tam strávil poslední týdny svého života v péči zdravotníků, kteří se snažili alespoň zmírnit jeho bolest a dopřát mu co nejdůstojnější závěr života. Zemřel přibližně 15 měsíců po stanovení diagnózy.
Vdova bojuje za větší povědomí a podporu výzkumu
Osobní tragédie jako impuls k veřejné kampani
Po manželově smrti se Laura rozhodla, že svůj příběh nebude skrývat. Naopak – začala o něm otevřeně mluvit a zapojila se do osvětových aktivit. Jejím cílem je, aby lidé lépe rozpoznali varovné signály závažných onemocnění mozku a aby rodiny, které podobnou situaci prožívají, nezůstávaly bez podpory.
„Je také potřeba více povědomí o této nemoci, abychom lépe pochopili, s čím se rodiny, jako je ta naše, musely vyrovnat,“ vysvětluje. Laura aktivně podporuje organizaci The Brain Tumor Charity, která se zaměřuje na pacienty s nádory mozku a jejich blízké.
Tato organizace se kromě podpory rodin věnuje také financování výzkumu. Jedním z projektů, které podporuje, je studie zkoumající, zda by kombinace nabiximolu (přípravku na bázi kanabinoidů) a chemoterapie mohla prodloužit život pacientů s glioblastomem. Právě u tohoto typu nádoru je prognóza často velmi špatná a nové léčebné možnosti jsou zoufale potřeba.
„Dokonce i po operaci, ozařování a chemoterapii téměř všechny tyto mozkové nádory do jednoho roku znovu narostou a pacienti mají, bohužel, jen málo možností, když se to stane,“ upozorňuje výzkumnice profesorka Susan Short z University of Leeds.
Podle odborníků dosavadní studie naznačují, že kanabinoidy v kombinaci s chemoterapií by mohly přinést pacientům s glioblastomem novou naději. Nejde však o zázračné řešení, ale o možný krok k prodloužení života a zlepšení kvality zbývajícího času.
Varování pro ostatní: nepodceňujte dlouhodobé příznaky
Příběh 47letého Petera je pro mnoho rodin bolestně známý – nenápadné příznaky, ujišťování, že jde o stres, a až pozdě odhalená závažná diagnóza. Laura dnes zdůrazňuje, jak důležité je nepodceňovat dlouhodobé bolesti hlavy, výrazné změny osobnosti nebo chování a další nevysvětlitelné neurologické potíže.
Pokud se podobné příznaky objevují opakovaně nebo se zhoršují, je na místě trvat na důkladném vyšetření, včetně zobrazení mozku. Včasný záchyt nádoru sice u glioblastomu zaručené vyléčení nepřináší, ale může prodloužit život pacienta a umožnit zahájit léčbu dříve, než nemoc způsobí nevratné škody.
