Ještě v roce 2021 se část vědecké debaty soustředila hlavně na to, že pozorované změny v náklonu a pohybu rotační osy souvisejí především s táním ledovců a polárního ledu. Novější analýzy ale ukazují, že výraznou roli může hrát i něco, co se na první pohled jeví jako lokální: čerpání podzemní vody, které následně mění, kde se voda na planetě „hromadí“.
Podzemní voda se přesouvá směrem k rovníku
Podle odborníka Ki-Weon Sea z Národní univerzity se ve sledovaném období zrychlil pohyb Země a došlo i k nepatrné změně směru rotace. Nejde přitom jen o důsledky masivního tání polárního ledu a následného růstu hladiny moří. Důležitým mechanismem je také to, že voda odčerpaná z podzemí se přerozděluje po povrchu a významná část se postupně přesouvá do oblastí blíže k rovníku.
Právě tato změna „hmotnostní mapy“ planety může ovlivnit polohu rotačního pólu. Ki-Weon Seo k tomu uvedl: „Rotační pól Země se ve skutečnosti velmi mění.“ A doplnil: „Naše studie ukazuje, že redistribuce podzemní vody má ve skutečnosti největší vliv na posun rotačního pólu z důvodů spojených s klimatickými změnami.“
Jak se z vody pro pole a průmysl stane voda v oceánu
Čerpání podzemní vody se typicky provádí kvůli zemědělství, zásobování měst nebo průmyslu. Jakmile se však voda dostane na povrch, její „osud“ už není jen místní. Část se sice využije přímo, ale významné množství se vypaří nebo odteče do řek a postupně skončí v oceánech.
To má dva klíčové důsledky. Zaprvé se mění rozložení hmoty na Zemi – voda, která byla dříve „uzamčená“ v podzemních zásobách, se přesune jinam. Zadruhé tím čerpání podzemní vody přispívá ke zvyšování hladiny moří, protože část této vody se nakonec do moří skutečně dostane.
Jaké mohou být možné následky?
Vědci upozorňují, že pokud by se poloha zemských pólů měnila dostatečně výrazně, teoreticky by to mohlo vést až ke změnám ročních období. V praxi jde o dlouhodobé a složité procesy, které se neprojeví ze dne na den, přesto však ukazují, jak citlivý je planetární systém na lidské zásahy.
Okamžitější a hmatatelnější problém představuje samotný příspěvek odčerpané podzemní vody k dopadům na nízko položené oblasti. Se stoupající hladinou moří roste riziko pro pobřeží a ostrovy – a s tím souvisí i další hrozba: pronikání slané vody do podzemních zásob. To může vést k jejich zasolení, zejména na ostrovech a v pobřežních regionech, kde je sladká voda strategicky klíčová.
Jemná změna v rotaci, velké varování pro hospodaření s vodou
Zjištění o souvislosti mezi čerpáním podzemní vody a posuny rotačního pólu je pro řadu lidí překvapivé právě tím, jak „globálně“ může působit něco, co se často řeší jako čistě regionální problém. V jádru jde ale o jednoduchý princip: když lidstvo ve velkém přesouvá vodu z podzemí na povrch a dál do oceánů, mění tím rozložení hmoty celé planety.
Ať už se debata povede hlavně o klimatu, zemědělství nebo zásobování, jedno je zřejmé: podzemní voda není nevyčerpatelná „rezerva“. Její nadměrné čerpání má následky, které se mohou projevit nejen v krajině a v kohoutcích domácností, ale i v tom, jak se Země jako celek chová.
