U tohoto typu onemocnění bývá zásadní rychlost odhalení. V Jessičině případě však přišla diagnóza ve chvíli, kdy už bylo pozdě: nádor metastázoval. To výrazně zhoršilo vyhlídky na úspěšnou léčbu a rodinu postavilo před sérii těžkých rozhodnutí.
Agresivní léčba a bolest, která neustupovala
Holčička podstoupila agresivní chemoterapii. Jenže místo úlevy následovalo období, které rodiče vnímali jako řetězec utrpení. Jessica léčbu snášela velmi špatně, měla neustálé bolesti a často plakala. Podle rodiny šlo o stav, který se nedal „vydržet“ ani jen jako přihlížející.
Situace se navíc dál komplikovala. Lékaři během léčby objevili další nádor. V tu chvíli se začalo stále jasněji ukazovat, že další pokračování terapie by mohlo přinést nanejvýš krátké prodloužení života, ale za cenu dalšího prohlubování bolesti.
Fotografie, která měla ukázat realitu nemoci
V nejtemnějším období se Andy Whelan rozhodl pořídit snímek, který se později začal šířit mezi lidmi a vyvolal silné reakce. Nešlo o šokování pro šokování, ale o snahu ukázat, co se často skrývá za strohými diagnózami a obecnými kampaněmi.
„Tato fotografie zachycuje okamžik, kdy jsme si uvědomili, že naše dcerka bohužel nemá žádnou naději na uzdravení. Je to pohled, který se nedá vyjádřit slovy. Vidíme ho každý den, ve dne i v noci. Tato bolest se stále stupňuje.“
„Tohle je realita rakoviny. Tvář mého dítěte zkřivená bolestí, plačící, s tělem, které se křečovitě stahuje. Podívejte se, co rakovina dělá dětem, a pomozte jim.“
Nejtěžší rozhodnutí: ukončit chemoterapii
Rodiče nakonec dospěli k závěru, že už nemohou dál přihlížet tomu, jak léčba pouze prodlužuje trápení. Rozhodli se ukončit chemoterapii – krok, který si většina lidí ani nedokáže představit, natož ho udělat.
Podle rodiny už Jessica neměla reálnou šanci na uzdravení a další týdny navíc by znamenaly jen další bolest. Zvolili proto cestu, aby mohla být doma, v klidu a v prostředí, které znala.
Výzva veřejnosti: nezavírejme oči před tím, co děti prožívají
Rodina doufá, že jejich příběh přiměje lidi vnímat dětskou rakovinu bez příkras. Upozorňují, že běžné kampaně se smutnými portréty často nedokážou zachytit skutečný rozsah toho, co malé děti a jejich blízcí prožívají.
Jejich apel je jednoduchý: pomáhejme dětem s rakovinou a nezlehčujme, jak kruté mohou být nejen samotné diagnózy, ale i některé fáze léčby. V mnoha rodinách se totiž boj neodehrává jen v nemocnici, ale i v každé další hodině, kdy se rodiče snaží utišit bolest vlastního dítěte.
