V tomto případě ale nešlo o útulek ani o běžného psa. U dveří rodiny se jednoho dne objevil německý ovčák jménem Saki. Patřil sousedovi a podle rodiny šlo o psa, který byl speciálně vycvičený pro policejní službu.
Šestiletý Petr a nečekané přátelství
Petr, kterému je nyní šest let, má podle rodiny velké potíže s mluvením, problémy se základními motorickými dovednostmi a je také velmi plachý a tichý. Právě proto rodiče vnímali každou drobnou změnu v jeho chování jako zásadní.
Začátky byly podle maminky napjaté. „Zpočátku to bylo velmi děsivé, ale Petr si psy brzy oblíbil a stali se z nich kamarádi,“ popsala Petrův vztah k ovčákovi jeho maminka Pavlína.
Postupně si i soused všiml, že jeho pes mizí. A brzy se ukázalo proč. „Náš soused, Sakiho majitel, si po chvíli uvědomil, že jeho pes neustále někam chodí. Brzy se ukázalo, že si hraje s naším synem. Petr a Saki se stali skvělými přáteli a pokaždé, když Saki přišel, náš syn se úplně změnil,“ uvedla Pavlína. „Saki ho pozorně sledoval a poslouchal,“ dodala.
Zlom: policie si přišla pro Sakiho
Situace se dramaticky změnila ve chvíli, kdy se blížil konec Sakiho výcviku. Podle rodiny měl pes téměř dokončenou přípravu, a tak si pro něj přišla policie, aby mohl nastoupit do služby.
Pro Petrův domov to znamenalo šok. Rodiče se nechtěli smířit s myšlenkou, že by pes měl odejít, a rozhodli se jednat. Napsali svůj příběh o tom, jak Saki jejich synovi pomáhá, jenže zpočátku prý neuspěli. „Rodiče malého Petra se ale nechtěli vzdát a sepsali příběh o tom, jak Saki pomáhá při léčbě jejich chlapce, ale nikdo nebyl ochoten Sakiho uvolnit,“ popisuje rodina.
Nakonec se rodiče rozhodli policii kontaktovat znovu.
Návštěva, která rozhodla: „Pes běžel přímo k Petrovi do náruče“
Rodina uvádí, že na jejich žádost zareagovali zástupci úřadů a přijeli se podívat přímo k nim domů, aby situaci viděli na vlastní oči. A právě tehdy se mělo odehrát něco, co nakonec změnilo rozhodnutí o dalším osudu psa.
„Vzali Sakiho, a když ho vytáhli z auta, pes běžel přímo k Petrovi do náruče,“ popisuje rodina. Petr se prý zpočátku choval tak, jak bylo u něj obvyklé: mlčel, nechtěl mluvit a měl strach.
Jenže pak přišel zásadní obrat. „Jakmile šel se psem ven, úředníci si všimli, že s ním Petr začal mluvit, hrát si s ním a dokonce se smát,“ stojí v popisu návštěvy.
Výsledek byl pro rodiče klíčový: „Po této návštěvě se rozhodli, že Saki může zůstat s Petrem a jeho rodinou,“ uzavírá rodina.
Co z příběhu vyplývá pro ostatní majitele psů
Příběh zároveň připomíná i praktickou stránku soužití se psy: majitelé mají odpovědnost za to, aby se pes volně netoulal, a u pracovních či služebních psů bývá režim často ještě přísnější. V tomto případě ale podle rodiny rozhodla přímá zkušenost úředníků s tím, jak silnou vazbu si Petr se Sakim vytvořil a jak výrazně se jeho chování v přítomnosti psa změnilo.
