Diváci nepřišli jen poslouchat hudbu. Přišli poděkovat, zavzpomínat a dát najevo, jak výrazně Patrik Hezucký ovlivnil jejich každodenní životy – často i bez osobního setkání.
Leoš Mareš splnil poslední misi přítele
Celý večer připravil Patrikův dlouholetý kolega a blízký přítel Leoš Mareš, který koncert pojal nejen jako rozloučení, ale také jako pomoc rodině zesnulého. Právě on dal programu podobu, o níž mnozí návštěvníci říkali, že by si ji Patrik přál – bez patosu, s humorem, ale i s upřímnými emocemi.
Atmosféra v hale od prvních minut střídala smích, potlesk i ticho plné dojetí. Bylo zřejmé, že Patrik Hezucký nebyl jen mediální osobností, ale někým, kdo lidem dlouhá léta dělal společnost.
Vzkaz, který se zaryl pod kůži
Jedním z nejsilnějších okamžiků večera byl moment, kdy Leoš Mareš na pódiu připomněl osobní vzkaz herečky Tatiana Dyková. Slova, která napsala ještě v době, kdy Patrik bojoval o život v nemocnici, zazněla s ohromující silou.
Dyková se ve vzkazu netajila tím, že s Hezuckým nebyla blízkou přítelkyní. Přesto popsala, jak výrazně zasahoval do života lidí, kteří ho znali „jen“ z rádia. Právě tato upřímnost zasáhla publikum nejvíc.
Herečka vyzdvihla jeho klid, nadhled a schopnost být pevným bodem vedle temperamentnějších kolegů. Připomněla, že jeho hlas ji – stejně jako mnoho dalších filmařů – provázel na ranních cestách do práce.
Patrika popsala jako člověka, který byl i přes anonymní éter zvláštním způsobem blízký. Jako kamarád, který vás doprovází životem, aniž byste se osobně znali.
Ticho, slzy a silné emoce
Ve chvíli, kdy Mareš její slova dočetl, se halou rozhostilo ticho. Přerušovalo ho jen dojetí publika. Mnozí návštěvníci neskrývali slzy, a emoce bylo patrné i na samotném moderátorovi, který měl co dělat, aby je udržel na uzdě.
Právě tento moment se stal symbolem celého večera. Důkazem, jak hluboký vliv může mít jeden člověk, aniž by si to sám kdy plně uvědomoval.
Večer, na který se nezapomíná
Vzpomínkový koncert nebyl jen rozloučením s rozhlasovou legendou. Byl především poděkováním za lidskost, humor a klid, které Patrik Hezucký po mnoho let rozdával svému okolí i posluchačům.
O2 arena se tak na několik hodin proměnila v místo společného loučení, tichého smutku, ale i vděčnosti. A právě to zřejmě nejlépe vystihlo odkaz muže, který zůstane navždy zapsán v paměti českého éteru.
