Matka se po letech nastěhuje k dceři „jen na čas“, kufr nechává v koutě a tváří se, že jde o krátkou návštěvu. Dny se ale mění v týdny, z její skříně nenápadně mizí oblečení a doma se šíří tichá, nevyslovená nervozita. Když dcera konečně pochopí, co se děje, je už diagnóza neúprosně napsaná v lékařské zprávě: rakovina. Jak se vyrovnat s tím, že jste málem promarnili poslední společné chvíle s nejbližším člověkem, jen proto, že jste se báli zeptat na pravdu?
Dočasná návštěva, která se protahuje. A otázky, na které nikdo nechce odpovědět
Před zhruba měsícem se matka rozhodla dočasně přestěhovat k dceři. Po delší době odloučení to vypadalo jako splněný sen: znovu budou trávit čas spolu, povídat si, sdílet každodenní drobnosti. Dcera přiznává, že měla upřímnou radost – stýskalo se jim oběma a společné bydlení vnímala jako možnost vztah znovu upevnit.
