Zlom měl přijít ve chvíli, kdy se u jejího syna ve třech měsících objevila těžká kolika. Shelby tehdy ještě chodila do práce, jenže představa, že by nemocné dítě nechávala v jeslích, pro ni byla nepřijatelná. Nakonec proto dala výpověď a zůstala doma.
V textu také zaznívá, že rodina měla zpočátku obavy z financí, protože přešla na jediný příjem. Postupně ale podle Shelby zjistili, že situaci zvládnou, a svého kroku nelituje.
Skupina „Back to Homemaking Collective“: odmítnutí konzumu a návrat k dovednostem
Lancaster se připojila ke skupině Back to Homemaking Collective, která sdružuje zhruba padesát žen v domácnosti a matek. Cílem této komunity má být odvrat od konzumního životního stylu a snaha posilovat domácí a praktické dovednosti, které členky považují za důležité pro fungování rodiny.
Shelby popisuje, že ji baví činnosti spojené se soběstačností a domácí výrobou. „Začala jsem zahradničit, vyrábět konzervy a vařit od nuly a tyhle věci mě opravdu baví,“ uvedla. A dodala i svůj dojem z komunity: „Tyto ženy vědí, že věci nejsou úplně v pořádku a chtějí změnu,“.
Foto: Shelby Lancaster
Tvrdá slova o feminismu a „krizi Západu“
Největší pozornost však vyvolávají její vyhraněné názory na vývoj společnosti. Shelby tvrdí, že Západ je podle ní v hluboké krizi, a dává to do souvislosti s feminismem a tlakem na ženy, aby se prosadily v práci podobně jako muži. V citaci, která se šíří internetem, říká:
„Je to všechno kvůli feministické agendě… bylo nám řečeno, že musíme být jako muži a vstoupit do pracovního procesu, abychom byli pro společnost hodnotní, ale myslím, že jsme ztratili přehled o skutečných hodnotách. Se současným stavem duševního zdraví a téměř vším v západní společnosti jsme prostě degradováni. Amerika byla kdysi jednou z největších zemí a teď ani nevíme, jakého jsme pohlaví,“
Podobná vyjádření jsou pro část publika přitažlivá svou přímočarostí, jiní je naopak považují za zjednodušující a polarizující. Faktem nicméně je, že Lancaster svůj životní směr spojuje nejen s fungováním rodiny, ale i s širší kulturní kritikou.
Kritika okolí a generační střet
Podle Shelby se její volba nesetkala jen s pochopením. V textu zaznívá, že čelila kritice a že část lidí – zejména mladších – podle ní nechápe, co obnáší budování „domova“ jako zázemí pro rodinu. O tématu informoval server The Epoch Times, na který původní článek odkazuje.
Shelby zároveň odmítá stereotypní představu hospodyně jako z 50. let. K tomu říká: „Zejména u příslušníků generace Y je zažitá představa hospodyněk z 50. let. Když manželky musely být elegantní, hezké a tiché a podávat večeři přesně v 18 hodin. Jenže žena v domácnosti ve skutečnosti není úplně taková,“.
„Ztratily se dovednosti“: co chce komunita oživovat
Lancaster tvrdí, že s ústupem tradiční role žen se podle ní vytratily i některé praktické znalosti, které dříve v rodinách přirozeně kolovaly mezi generacemi. Vnímá to jako oslabení podpůrné sítě kolem matek a rodin.
V této souvislosti uvádí konkrétní příklady a popisuje, co jí v dnešní době chybí:
„Dovednosti, které ženy v průběhu let získávaly a předávaly, byly zcela ztraceny. Například bylinářství, porodní asistence a podobné jednoduché věci. Už nemáme tety, sestry a babičky, které se kolem nás shromažďují a provázejí nás mateřstvím a dalšími zkušenostmi spojenými s tím, být ženou,“
Foto: Shelby Lancaster
Život s jedním příjmem: méně věcí, ale jasnější priority
Back to Homemaking Collective chce podle textu tyto hodnoty znovu posílit. Shelby popisuje model, který se u nich doma ustálil: manžel je živitelem rodiny a ona se stará o děti a chod domácnosti. Přiznává, že fungovat s jedním příjmem není jednoduché, ale rodina se prý přizpůsobila a vědomě upřednostnila společný život před částí spotřeby.
Důležitou roli pro ni hraje i předávání zkušeností dětem. Zároveň připouští, že tradiční rozdělení rolí může být v některých případech zneužito, ale ona sama ho prezentuje jako dobrovolnou dohodu a nastavení, které jim doma funguje.
Ne pro každého, tvrdí sama Lancaster
Shelby zároveň říká, že tento životní styl nemusí vyhovovat každé ženě. V jedné z citací popisuje, že volba závisí na prioritách a na tom, jak člověk definuje úspěch:
„Pokud chce být žena generální ředitelkou a šplhat po firemním žebříčku, nemusí pro ni být domácí příprava to nejlepší. To může omezit váš rozvoj. Pokud se na věci podíváte z materialistické perspektivy, nemusí se to tak naplnit. Pokud se ale chcete na život dívat trochu jinak, než jak si toho společnost cení, může to být úžasná věc,“
Co si z toho vzít: osobní volba, která rozděluje
Příběh Shelby Lancaster ukazuje, jak silné emoce dokáže vyvolat téma rodinných rolí, práce a očekávání společnosti. Na jedné straně stojí důraz na soběstačnost, komunitu a rodinné zázemí, na druhé straně kontroverzní generalizace o feminismu a „úpadku“ Západu, které část lidí vnímá jako zbytečně konfrontační.
Sama Shelby uzavírá své působení v komunitě tvrzením, že jí přinesla víc než běžná měřítka úspěchu. „Tato komunita prospěla každé ženě v ní. To je mnohem víc, než co svět považuje za úspěšné,“ říká.
