Před čtyřiceti lety odešel Michael z domova s úmyslem koupit mléko a už se nikdy nevrátil. Jeho manželka, která zůstala sama s jejich čtyřletým synem Benjaminem a malou dcerkou Dorothy, prožila desetiletí nejistoty a bolesti. Až jednoho podzimního rána obdržela záhadný dopis s jedinou větou: "Pospěš si na nádraží." Tam ho znovu spatřila – zestárlého, roztřeseného muže, který se slzami v očích řekl: "Nemáš tušení, co se mi stalo!"
Michaelovo zmizení zasáhlo rodinu hluboce. Jeho manželka nejprve nepociťovala obavy, ale když se hodiny proměnily v dny a týdny, začala panikařit. Policie byla přivolána, sousedé byli dotazováni, ale žádné stopy nevedly k jeho nalezení. Benjamin se často ptal: "Kde je táta?" a Dorothy, příliš malá na pochopení situace, volala: "Da-da?" Komunita začala spekulovat, někteří naznačovali, že Michael mohl odejít dobrovolně, jiní obviňovali jeho ženu. Navzdory těmto spekulacím zůstala přesvědčena, že by je nikdy neopustil.
