„Ten tvůj... s úsporami,“ nervózně přešlápl. „Babi, musíme to vyřešit. Ty peníze... znehodnotí se!“
A pak spustil. O starém autě, které už sotva drží pohromadě. O tom, jak se snaží koupit nové, aby s ní konečně mohli jet navštívit příbuzné na Moravu, jak si to dlouho přála. O dovolené, kterou plánuje s přítelkyní Verčou – prý vezmou i babičku. A nakonec i o svatbě, kterou chystá.
Božena ho mlčky poslouchala. V očích jí přitom běžely celé roky jejich společného života. Jak ho vychovávala od tří let, když ho dcera nechala u dveří s omluvou, že „si potřebují s manželem srovnat život“. Jak tehdy už věděla, že si ho nevezmou zpět. Jak šetřila na sobě, aby Kubovi nic nechybělo. Vybavila si jeho neklidné mládí, unáhlená rozhodnutí, půjčky, staré auto, krátké vztahy i drahou kytaru, která dnes leží v koutě.
Ale pak přišlo to, co dlouho doufala, že uslyší: splatil dluhy, začal pracovat, našel si Verču — klidnou, rozumnou dívku, která ho změnila. Teď před ní stál dospělý muž, ale přece pořád ten její chlapec, kterého vychovala. Váhala. Co když mu dá všechny své pohřební úspory a on ji zase zklame? Ale zároveň věděla, že kdyby mu teď nevěřila, znamenalo by to, že celý její životní boj byl marný.
„Dobře, Kubo,“ rozhodla se nakonec, „dám ti ty peníze. Ale bude to na tvém svědomí.“
Jakub ji objal s vděčností v očích. „Neboj, babi, všechno bude dobré!“
Brzy nato Božena viděla nový vůz — lesklý třešňově červený, jako nový. Nechápala, že je z druhé ruky. Auto bylo prostorné, pohodlné, se světlými sedadly. Jakub ji pozval na první projížďku, kterou zakončili v obchodním centru.
„Teď ti vybereme něco pěkného, babi,“ usmíval se. Po letech spoření ji hýčkal – nové šaty, kabát ve vínové barvě, lehké boty. Božena měla na rtech úsměv, ale v očích lehké obavy.
„Kubo, snad ti nezbyde málo...“
„Babi, dostal jsem prémie, všechno je v pořádku.“
A brzy nato se Božena procházela po mořské pláži, cítíc vlny šplouchající u břehu. V očích jí zářila radost. Její život dostal nový dech. Ještě jednou pochopila, že někdy se vyplatí věřit — i když je to risk. Protože právě důvěra často přináší ty nejkrásnější okamžiky.
