reklama
Byl to jeden z těch dlouhých týdnů, kdy cesta nemá konce a únava pomalu přebírá vládu. V myšlenkách jsem byl už dávno v posteli, ale osud měl pro mě připravené úplně jiné překvapení.
Už několik dní jsem brázdil nekonečné dálniční kilometry, snažil se držet tempo a splnit napjaté termíny. Potřeboval jsem krátkou pauzu — natankovat, dát si kávu a na chvíli si odpočinout. Proto jsem zastavil na malé, poloprázdné čerpací stanici uprostřed pustiny.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
