Právě fakt, že se s ním na veřejnosti ukazuje jen výjimečně, okamžitě vzbudil pozornost hostů. Pár působil uvolněně, usmíval se a bylo znát, že si večer užívají.
Pro Schillerovou měl navíc ples i silný osobní podtext. Konal se v prostorách, které si spojuje se svými studentskými léty na právnické fakultě. Podle jejích slov v ní tyto sály probouzejí nostalgii a vzpomínky na dobu, kdy o velké politice ještě vůbec neuvažovala.
Právě kontrast mezi tehdejší studentkou a dnešní členkou vlády ukázal, jak dlouhou cestu urazila – a jak moc se její život změnil.
„Nejsem ideální manželka.“ Kariéra jako zásah do rodinného života
V rozhovorech během večera Schillerová překvapila svou otevřeností. Bez obalu přiznala, že v roli manželky za sebou rozhodně nemá bezchybnou bilanci.
Uvedla, že její pracovní nasazení je dlouhodobě extrémní a že většinu času tráví v Praze. Veřejná služba je pro ni prioritou, což logicky zasahuje do rodinného života.
Nepokoušela se tvrdit, že všechno zvládá bez obětí: přiznala, že kariéra zanechala v rodině šrámy, které bylo potřeba postupně hojit.
Zároveň ale zdůraznila, že základem fungujícího vztahu je podle ní tolerance a vzájemné pochopení. Velmi si váží toho, že manžel její pracovní vytížení respektuje – a že už nežijí v době, kdy doma běhaly malé děti a bylo nutné řešit školku, úkoly a kroužky na denní bázi.
Dnes jsou jejich dcera i syn dospělí a Schillerová s odstupem přiznává, že bez podpory manžela by tak náročnou kariéru skloubit s rodinou nedokázala.
Přísná máma, na sebe hrdá – ale s nadhledem
O svém rodičovství mluví Alena Schillerová s kombinací hrdosti a sebekritiky. Otevřeně připouští, že jako matka byla přísná a důsledná.
U svých dětí trvala na zodpovědnosti, přípravě do školy a mimoškolních aktivitách. Sport, jazyky a zájmové kroužky považovala za samozřejmou součást života.
Podle jejích slov se to vyplatilo – období puberty proběhlo bez dramatických excesů, právě proto, že syn i dcera měli „plné ruce práce“ se studiem a vlastními aktivitami.
Dnes už se na svou přísnost dívá s větším nadhledem. Nepopírá, že někdy mohla být tvrdá, ale zároveň nešetří uznáním vůči vlastním dětem – je na ně nesmírně pyšná a netají se tím, že i díky jejich zázemí zvládla tlak vysoké politiky.
Nová role: přísná matka se mění v rozmazlující babičku
Čas ale přinesl další zásadní životní roli – Alena Schillerová se stala trojnásobnou babičkou. A právě vnoučata označuje za největší formu relaxu, kterou si v současné hektické době dopřává.
Zatímco u vlastních dětí lpěla na řádu a disciplíně, u vnoučat si dovolí poodstoupit od přísných pravidel. Sama přiznává, že jako babička je mnohem benevolentnější a rozmazlování si tentokrát rozhodně neodpírá.
Právě čas s vnoučaty jí podle jejích slov pomáhá vyrovnat křehkou rovnováhu mezi drsným světem politiky a obyčejným rodinným štěstím.
Na rozdíl od vlastních dětí už nemá potřebu budovat základní návyky – místo toho si užívá každou chvíli, kdy může odložit roli ministryně a být „jen“ babičkou, která čte pohádky, kupuje dobrůtky a nemusí řešit známky ve škole.
Muž, kterého léta skrývala, a rodina, která to ustála
Fakt, že se Jaroslav Schiller na plese po boku manželky objevil, potvrdil, že jejich vztah přes zátěž let obstál.
Alena Schillerová se netají tím, že její kariéra nebyla zadarmo – rodina si prošla náročnými obdobími, kdy byla víc v práci než doma. Přesto dnes stojí vedle sebe, vychovali dvě děti a společně se dočkali vnoučat.
Její přiznání, že se nepovažuje za „ukázkovou manželku“, tak není gesto falešné skromnosti, ale spíš otevřené uznání ceny, kterou za kariéru zaplatili všichni dohromady.
A právě tohle lidské přiznání – že ani moc, ani funkce nezmizí beze stopy, ale zanechají rýhy v osobním životě – dává někdejší ministryni financí jinou, civilnější tvář.
Za večerní róbou a vládní funkcí je totiž pořád žena, která se snaží balancovat mezi politikou a rodinou, ambicemi a vztahy, přísnou mámou a měkkou babičkou – a která dnes už ví, že žádná z těch rolí není dokonalá.
