Znovu se jí totiž ozývá bolest ze ztráty nenarozeného syna, který měl rozšířit jejich rodinu. A právě advent, období očekávání a rodinné blízkosti, tuto ránu ještě prohlubuje.
K tomu se přidává další hluboký smutek – první Vánoce bez milovaného tatínka.
„Jsem pořád na začátku.“ Zármutek neodchází podle plánu
Veronika připustila, že proces vyrovnávání se se ztrátou je mnohem pomalejší, než čekala. Bolest se ozývá v momentech, kdy by měla převládat radost a klid.
I když už od tragických událostí uběhla nějaká doba, necítí, že by se posunula tak daleko, jak se od ní možná očekává.
Její upřímnost přinesla mnoho reakcí od žen, které si prošly podobnými situacemi – a právě proto se herečka rozhodla nehrát silnou za každou cenu.
Proč se rozhodla promluvit právě teď?
Poslední roky se Veronika více věnuje online tvorbě, přesto však cítí velkou zodpovědnost vůči svým sledujícím. Nechce působit dojmem, že její život je jen radost a dokonalé fotky.
Proto sdílela i svou bolestivou stránku, aby ukázala, že za úsměvem na snímcích může stát i něco velmi těžkého. To, že se občas směje, neznamená, že nebolí, vysvětlila.
Jak se učí žít s těžkými dny
Veronika prozradila několik věcí, které jí pomáhají projít nejnáročnějšími chvílemi:
– soustředí se na malé kroky,
– nechává si záložní varianty, když selže energie nebo nálada,
– učí se požádat o pomoc, když už to sama nezvládá,
– přijímá, že každý den je jiný a není nutné se do ničeho nutit.
Smích podle ní není popřením bolesti, ale způsobem, jak si na chvíli odlehčit mysl.
„Na Vánocích nejsou důležité dárky, ale lidé.“
Na závěr herečka připomněla, že advent není o dokonalé výzdobě ani splněných nákupních seznamech.
Podle ní mají největší hodnotu lidé, kteří stojí při nás, právě když se necítíme silní.
V době, která má být slavnostní, tak přináší velmi lidské a křehké poselství: že smutek a láska mohou existovat vedle sebe – a že někdy je největším darem obyčejná blízkost.
