„Nejvíce zkušeností mám se ženami s rakovinou prsu. Už více než 20 let se s nimi setkávám, poslouchám jejich příběhy a sleduji pozadí jejich nemoci. Na prvním místě bývá často emocionální trauma,“ říká.
Zároveň zdůrazňuje, že pro zvládání nemoci je důležité vnímat člověka komplexně. Podle jejího pohledu se léčba netýká jen těla, ale i psychiky a zázemí doma. Za podstatné považuje pracovat na psychickém stavu pacienta i na fungování rodinných vztahů.
Po pandemii lékaři častěji vídají souběh více nádorů
Dr. Sušac upozorňuje také na změny, které zdravotníci pozorují v posledních letech. V praxi podle ní vnímají důsledky období koronavirové pandemie mimo jiné i tím, že se častěji objevují kombinace různých typů nádorů u jednoho pacienta.
Konkrétně zmiňuje případy, kdy se současně diagnostikuje například nádor tlustého střeva a plic nebo nádor prsu a slinivky. Takové souběžné diagnózy se v medicíně označují jako synchronické nádory.
Rakovina se objevuje i u mladších lidí
Dalším trendem, který zmiňuje, je posun věku, kdy se onemocnění poprvé projeví. Podle jejích slov se v praxi snižuje věk pacientek s nádory prsu – a uvádí i extrémně mladý případ: nejmladší pacientce bylo 19 let.
Současně připomíná, že vyšší počet zachycených případů může souviset i s tím, že se více žen vyšetřuje a diagnostika je dostupnější. To může vést k tomu, že se odhalí více nálezů v ranějších fázích.
Životní styl a vysoce průmyslově zpracované potraviny
Mezi možné faktory, které podle ní mohou přispívat ke vzniku nádoru, řadí hektický životní styl a častou konzumaci vysoce průmyslově zpracovaných potravin. Upozorňuje na obsah pesticidů a různých chemických látek, které mohou podle jejího názoru přispívat k nežádoucím změnám v buňkách.
V této souvislosti zmiňuje i látky označované jako endokrinní disruptory – tedy chemikálie, které mohou narušovat hormonální rovnováhu tím, že napodobují působení hormonů. Podle Dr. Sušac to může u citlivých jedinců urychlovat růst nádoru.
Genetika není všechno: roli hraje i „zapínání“ genů
Dr. Sušac připomíná, že i když genetika svou roli hraje, u rakoviny prsu se podle ní dědičnost týká menší části případů. „Jen 5 až 10 % případů rakoviny prsu je dědičných,“ uvádí.
Za důležitý považuje i koncept epigenetiky – tedy vliv prostředí a životních podmínek na to, které geny se v těle „aktivují“. Jednoduše řečeno: člověk může mít určité genetické předpoklady, ale zásadní je, jaké vnější a vnitřní faktory mohou riziko v čase zvyšovat nebo snižovat.
Psychická pohoda a prevence jako klíčové body
Podle onkoložky může psychický profil pacienta a jeho emoční stav ovlivňovat průběh léčby i to, jak náročné období zvládá. Vedle medicínských postupů proto zdůrazňuje význam péče o duševní zdraví a schopnost mluvit o emocích.
Současně připomíná význam pravidelné prevence. Doporučuje preventivní ultrazvukové vyšetření prsou alespoň jednou do 30 let věku, aby bylo možné případné změny zachytit včas a v čase je porovnávat.
„Důležité je starat se o psychické zdraví a vyjadřovat své emoce. Následky hromadění počátečních pocitů mohou být významné. Musíme se naučit zdravě žít a řešit konfliktní situace. Nejvíce zkušeností mám se ženami s rakovinou prsu, a tak vím, že emocionální trauma je často přítomné. Uzdravení vyžaduje práci na těle, duši i rodinných vztazích,“ uzavírá Dr. Sušac.
Co si z toho odnést
Upozornění na psychickou zátěž neznamená, že by emoce byly jedinou nebo „hlavní“ příčinou rakoviny u všech pacientů. Jde spíše o zkušenost z praxe, že u části nemocných se vedle biologických a životních faktorů často opakuje i dlouhodobý stres či neřešené trauma. Odborníci zároveň dlouhodobě zdůrazňují, že smysl má kombinovat zdravější životní styl, péči o psychiku a hlavně pravidelnou prevenci, která může zachytit problém včas.
