Na tento skrytý rozměr onkologických onemocnění dnes upozorňuje stále více odborníků z různých oborů – od onkologie přes psychosomatiku až po psychoterapii. Podle Dr. Ilony Sušac nejde o „ezoteriku“, ale o to, že tělo a psychika jsou neoddělitelně propojené a chronický vnitřní tlak se může časem projevit i na fyzické úrovni.
Onkoložka popisuje, že u řady svých pacientek s rakovinou prsu nachází podobný vzorec: dlouhodobé přetížení, nevyjádřený hněv, hluboký smutek či trauma, které nikdy nedostalo prostor být zpracováno.
„Léčím stovky žen, které zápasí s rakovinou prsu. U většiny z nich se v pozadí objevuje silná emocionální rána – něco, co si v sobě nesou dlouhá léta,“ říká doktorka Sušac.
Podle ní jde často o události, o nichž okolí mnohdy ani netuší – osobní ztráty, rozvody, dlouhodobě problematické vztahy, rodinné konflikty či život v permanentním stresu. Tyto nevyřčené bolesti se podle lékařky mohou stát jakýmsi „tichým podhoubím“ pro nemoc, pokud k nim člověk dlouhodobě nemá možnost nebo odvahu se postavit.
Psychika pod tlakem: co si v sobě roky neseme, může tělo jednou „položit“
Dr. Ilona Sušac opakovaně zdůrazňuje, že psychický stav pacienta hraje v průběhu nemoci i v samotném vzniku onkologického onemocnění zásadní roli. U mnoha žen podle ní diagnóze rakoviny předchází náhlé trauma, vleklý stres nebo dlouhodobě potlačované emoce, které nikdy nenašly ventil.
Podle onkoložky se rakovina nedá zúžit pouze na genetickou výbavu, věk či jídelníček. Nemoc se často začíná formovat ve chvíli, kdy přestaneme vnímat signály vlastního těla a ignorujeme hlas své duše. Tělo pak podle ní může „zakřičet“ až prostřednictvím závažné diagnózy.
Neznamená to, že každá psychická zátěž nutně vede k rakovině. Lékařka ale upozorňuje, že kombinace silného vnitřního tlaku, životního stylu a vnějších vlivů může vytvořit nebezpečný koktejl, který zvyšuje riziko onkologického onemocnění. Pacientky podle ní často přicházejí s tím, že „musely všechno zvládnout samy“, roky potlačovaly emoce a snažily se být silné pro ostatní – až do chvíle, kdy se zhroutilo zdraví.
Alarmující trend: rakovina už není jen nemocí vyššího věku
Onkoložka upozorňuje na další znepokojivý posun: zatímco dříve byla rakovina prsu spojována spíše se staršími ženami, dnes stále častěji diagnostikuje nádorová onemocnění u velmi mladých pacientek. Nejmladší pacientce, kterou Dr. Ilona Sušac léčila, bylo pouhých 19 let.
Podle lékařky tento trend úzce souvisí s tím, jak žijeme. Mladí lidé jsou vystaveni mimořádně hektickému životnímu tempu, neustálému tlaku na výkon, sociálním sítím, nedostatku spánku i odpočinku. K tomu se přidává nezdravá strava plná průmyslově zpracovaných potravin a chemických látek, která zatěžuje organismus a může ovlivňovat hormonální systém.
Dr. Sušac upozorňuje zejména na tzv. endokrinní disruptory – toxické látky v některých potravinách, obalech či kosmetice, které dokážou narušit hormonální rovnováhu a podpořit růst nádorů. Hormonálně citlivé tkáně, jako je například prsní žláza, mohou být vůči těmto vlivům obzvlášť zranitelné.
V kombinaci s psychickým tlakem a nedostatkem prostoru pro regeneraci tak podle ní vzniká prostředí, ve kterém se rakovina může rozvíjet i v mladém věku. Znepokojivé je, že řada těchto žen by před pár lety vůbec nepatřila do rizikové skupiny – a přesto dnes sedí v onkologických ordinacích.
Geny nejsou rozsudek: rozhoduje i to, jak žijeme
V souvislosti s rakovinou prsu se často mluví o dědičnosti a „špatných genech“. Dr. Ilona Sušac ale upozorňuje, že genetická zátěž je jen část příběhu. Podle ní pouze přibližně 5–10 % případů rakoviny prsu skutečně souvisí s dědičnými genetickými mutacemi.
Daleko větší význam má podle lékařky oblast nazývaná epigenetika – tedy to, jak náš životní styl, prostředí a dlouhodobé návyky ovlivňují aktivaci či „umlčení“ určitých genů. I člověk s genetickou predispozicí tak může riziko výrazně snížit (nebo naopak zvýšit) tím, jak se o sebe stará, jakým tlakům se vystavuje a jak s nimi nakládá.
To zahrnuje nejen stravu, pohyb a expozici toxickým látkám, ale také kvalitu spánku, míru stresu, způsob zvládání emocí a podobu mezilidských vztahů. Podle Dr. Sušac je právě souhra těchto faktorů tím, co často rozhodne, zda se potenciál nemoci v genech skutečně „probudí“.
Prevence jako životní styl: vyšetření, duševní hygiena i rodinné zázemí
Onkoložka apeluje na ženy – a zdůrazňuje, že se to týká i mužů –, aby nepodceňovali preventivní péči o své zdraví. Zatímco většina lidí si spojí prevenci hlavně s mamografem po čtyřicítce, Dr. Ilona Sušac doporučuje začít mnohem dříve.
Podle ní by ženy měly už kolem 30. roku věku pravidelně absolvovat ultrazvukové vyšetření prsou. Tento krok může pomoci odhalit změny v tkáni včas, kdy je léčba nejúčinnější a šance na úplné uzdravení nejvyšší.
Současně ale lékařka zdůrazňuje, že prevence se neodehrává jen v ordinacích. Stejně důležité je pečovat o duševní zdraví, rozvíjet kvalitní rodinné a partnerské vztahy a učit se zdravě vyjadřovat své emoce. Potlačovaný hněv, dlouhodobý strach či pocit bezmoci podle ní nesmí zůstat uzamčené uvnitř, protože právě tam mohou po letech napáchat největší škody.
„Uzdravení není jen o lécích. Je to cesta těla, duše a rodiny,“ uzavírá.
Podle Dr. Ilony Sušac by měla léčba rakoviny zahrnovat nejen moderní medicínské postupy, ale také podporu psychiky pacienta a zapojení jeho nejbližších. Silné rodinné zázemí, možnost mluvit o strachu i bolesti a pocit, že člověk není na nemoc sám, mohou být podle ní klíčovou součástí cesty k uzdravení.
Její vzkaz je jasný: naslouchat vlastnímu tělu i duši, nepodceňovat první varovné signály a včas vyhledat pomoc – to vše může zásadně ovlivnit, zda se z tiché bolesti stane vážné onemocnění.
