„Promiňte, mladá paní, co jste říkala, že je ta voda směšná?" zeptal se starší muž pokladní.
„Peníze!" zasténala. „Řekla jsem, že nemáte dost peněz, pane!"
„Ano, byl slunečný den!" odpověděl muž zamračeně.
Pouze pro ilustraci | Zdroj: Pexels
„Potřebujete více peněz! Na vodu!" Mladší chlapík stojící za mužem ho chytil za rameno a zařval mu do uší, až muž ucukl.
Brandon si všeho všiml. Byl v pokušení zasáhnout, ale nechtěl na sebe přivolat hněv nakupujících. Starší muž mezitím vysvětlil, že nemá dost peněz, a zeptal se, zda by mohl dostat menší láhev vody, protože si potřebuje vzít prášky.
„Jestli nemáte na zaplacení, budete muset jít!" okřikla ho pokladní.
„Můžu jít?" usmál se a otočil se k odchodu, ale pokladní se vrhla přes pult a vytrhla mu láhev s vodou z ruky. „Prostě vypadni, dědku!" zasyčela. „Jsi příliš velký problém!"
„Jo, vypadni, ty starej páprdo!" zakřičela žena stojící uprostřed fronty.
Pouze pro ilustraci | Zdroj: Unsplash
Starší muž žádal vodu, aby si vzal prášky, ale jeho prosby byly hluché.
Brandon už toho měl dost. Došel k pokladně a nabídl se, že za starce zaplatí.
„Mějte srdce, dámo," řekl a vyprázdnil kelímek na pult. Žena se na něj znechuceně podívala, než přepočítala peníze.
„To pokryje všechno," řekla a vzala si všechny peníze včetně jeho posledních dvou dolarů. „Teď ustupte stranou. Zdržujete frontu."
Brandon nechal plechovku fazolí na pultu a nabídl staršímu muži vodu.
„Tady máte, pane. Přinesl jsem vám vodu," mluvil pomalu a zřetelně, aby mu muž viděl do tváře, kdyby potřeboval odezírat ze rtů. A muž mu poděkoval. Společně vyšli z obchodu a Brandon zamířil ke svému stanu na holém plácku přilehlému k nádraží, ale muž ho zastavil.
Fnebo pouze pro ilustrační účely | Zdroj: Pexels
„Proč jsi mi pomohl, když jsi očividně potřeboval peníze?" zeptal se starší muž a všiml si Brandonova stanu, kde Brandonova nejstarší dcera pomáhala svým dvěma sourozencům umýt se v kbelíku.
„Jestli mě bezdomovectví něco naučilo, pane," řekl Brandon, „tak to, že svět funguje, když jsou k sobě lidé laskaví. Bohužel, v obchodě vám nikdo nechtěl pomoci."
„Ale co budou jíst vaše děti? Viděla jsem, že jsi nechal fazole na pultu."
„Máme poslední včerejší chleba a je velká šance, že najdu nějaké zbytky v tom fast foodu naproti," odpověděl Brandon. „To zvládneme."
Muž odešel, ale zamračil se. Brandon si všiml, že nasedl do nablýskaného SUV, a přemýšlel, proč si člověk jako on nemůže dovolit láhev vody.
Druhý den, když Brandon rozděloval studené hranolky mezi své tři děti, zastavil u jeho stanu stříbrný sedan. Vystoupil z něj muž v elegantním obleku a přistoupil k němu.
„Dobré ráno, pane. Posledním přáním pana Grivese bylo, abych vám doručil toto," řekl a podal mu obálku.
Brandon si otřel ruce a vzal si ji. Uvnitř byl dopis.
Vážený pane,
včera jste prokázal svůj dobrý charakter, když jste utratil svých posledních pár dolarů za láhev vody pro mě. Vaše laskavost a víra v konání dobra pro druhé mě inspirovaly k tomu, abych vám vaši dobrotu oplatil tím největším darem, který vám mohu dát: svým obchodem.
Můj čas na tomto světě se chýlí ke konci. Nedávno jsem se začal obávat přenechat firmu svému synovi, protože jsem poznal, že je to sobecký, zlý člověk s kamenným srdcem. Velmi by mi ulehčilo svědomí, kdybyste místo něj zdědil firmu vy. Jediné, o co vás žádám, je, abyste zajistil, že o mého syna bude postaráno a že bude moci i nadále žít bezpečný a pohodlný život.
Musím vás však upozornit, že můj syn mé rozhodnutí nepřijme snadno. Ve skutečnosti pravděpodobně udělá vše, co bude v jeho silách, aby nad podnikem převzal kontrolu. Budete se muset mít na pozoru."
„To je nějaký vtip?" Brandon se na muže podíval.
Pouze pro ilustraci | Zdroj: Pexels
Muž předložil svazek potištěných papírů a pero. „Pan Grives to myslel zcela vážně. A jakmile podepíšete tyto papíry, bude to oficiální. Zdědíte jeho firmu i další osobní majetek."
„Ale já jsem se s ním seznámila teprve včera. A teď je mrtvý a všechno mi odkázal?" Brandon se zeptal, když studoval dokumenty. Nebyla mu cizí právnická terminologie a než se dostal do těžkých časů, řídil několik malých podniků.
„Chápu vaše obavy, pane, ale tyhle papíry sepsali ti nejlepší právníci. Pan Grives měl zcela jasný záměr. Stačí jen doplnit vaše jméno a právníci se postarají o zbytek."
Tohle byla jeho šance zajistit svým dětem lepší život, a tak Brandon dokumenty podepsal. Pak ho muž odvezl i s dětmi do jejich nového domova.
Když přijeli, Brandon se zadíval na mohutné sídlo v koloniálním stylu na vrcholu příjezdové cesty.
„Můžeme si postavit stan pod tím stromem s růžovými květy?" zeptal se malý Derrick.
„Budeme bydlet uvnitř toho domu, hlupáčku! Že jo, tati?" Kelly se zeptala.
Brandon přikývl, i když tomu sám nemohl uvěřit. Ale ve chvíli, kdy strčil do dvoukřídlých dveří, vycítil, že něco není v pořádku. V domě byl nepořádek - v předsíni ležel na boku stůl, na zábradlí visel obraz a skříň byla převrácená.
Brandon odhodil zavazadla na horní schod, běžel za autem a řekl řidiči, aby zavolal policii. O několik hodin později stál mezi pořezanými pohovkami a rozbitým nábytkem a mluvil s policisty.
„Prozkoumali jsme celý obvod domu a nenašli jsme žádné známky násilného vniknutí, pane," řekl policista. „To v kombinaci se skutečností, že bezpečnostní systém byl zřejmě překonán pomocí správného kódu, naznačuje, že ten, kdo to tu zdemoloval, měl legální způsob, jak se dostat dovnitř."
„Třeba klíč? Chceš mi říct, že ten, kdo to udělal, sem prostě přišel?"
„Doporučil bych vám vyměnit zámky, pane," přikývl policista. „Ať už to udělal kdokoli, něco hledal a hodně se rozzlobil, když to nenašel."
Když policisté odjeli, Brandon pojal podezření, že za vším stojí syn staršího muže.
Druhý den přišla sekretářka pana Grivese brzy ráno. Vzala Brandona na nákupy a nechala ho upravit u holiče, než ho odvedla do firmy. V kanceláři, která kdysi patřila panu Grivesovi, se Brandon chystal projít soubory v počítači, když se rozrazily dveře.
„Ty musíš být Brandon!" Do kanceláře vstoupil muž středního věku v tmavém obleku a zavřel za sebou dveře. „Jsem Christopher, jeden z bývalých obchodních partnerů pana Grivese, a jsem tu, abych vás zachránil před hromadou problémů."
„Promiňte? Jaké problémy?" Brandon se zeptal.
Christopher se usmál a vysvětlil, že se stará o prodej jednoho ze "specifických" podniků pana Grivese. Brandon rychle pochopil, že jde o něco nelegálního. Odmítl v těchto službách pokračovat, ale Christopher si to nenechal líbit.
„Poslouchej, ty pitomče! Grives mi dlužil dva miliony dolarů za to, že jsem se staral o nelegální stránku jeho podnikání! Za ten dluh jsi teď zodpovědný ty," zavrčel. „A jestli nezaplatíš, půjdu na policii a všechno jim řeknu. Navíc jako majitel společnosti poneseš odpovědnost za veškeré škody a právní důsledky. Takže v sobotu očekávám své dva miliony dolarů. Nebo na mě můžete převést vlastnictví celé společnosti."
„Cože? To je vydírání! To nemyslíte vážně!" Brandon se ohradil.
„Ano, to je. A pro případ, že by sis myslel, že to nemyslím smrtelně vážně..." Christopher si odhrnul sako a položil ruku na pažbu pistole v pouzdře u boku, „buď si jistý, že pokud mi zkřížíš cestu, Brandone, nechám tě zmizet. Policie z tebe nenajde ani tolik, aby mohla identifikovat tělo."
Brandon nic neřekl a přistoupil na Christopherovy požadavky. Přemýšlel však, jestli ho Christopher nepodvádí. Brandon tedy hledal jakékoli náznaky této nezákonné stránky podnikání, ale žádné soubory ani údaje v počítači mu neposkytly potřebné odpovědi.
Ještě ten večer, po přezkoumání údajů ze všech ostatních oddělení, byl Brandon přesvědčen, že Christopher lže. Pak si ale všiml kartotéky zastrčené v rohu místnosti. Brandon ji odemkl klíči, které předtím našel na stole. A první, čeho si všiml, byla staromódní kartotéka zastrčená v zásuvce.
Uvnitř byla účetní kniha se záznamy psanými jakýmsi těsnopisem a Brandon si uvědomil, že Christopher nelže. V zoufalství otevřel zásuvku, aby našel nějaký alkohol, protože si myslel, že velcí podnikatelé mají po ruce drahé lahve skotské, a nenašel nic než fotografii.
Byl na ní pan Grives stojící s... mladším chlapem. Brandon zděšeně vytřeštil oči, když si uvědomil, jak jsou si podobní. Ten mladík byl Christopher, syn pana Grivese!
Pouze pro ilustraci | Zdroj: Pexels
Brandonovi to začalo dávat smysl. Nemohl uvěřit, že by se tak laskavý člověk, jako je pan Grives, podílel na nezákonných obchodních praktikách. Takže nejspíš Christopher využívá svých vlastních pochybných obchodů k tomu, aby ho vydíral, usoudil Brandon.
Štěstí a strašlivý zvrat, který hrozil, že ho o všechno připraví - všechno se dělo příliš rychle. Brandonovi naštěstí nebyly problémy podnikatelského světa cizí - než se vše zvrtlo a on skončil na ulici, měl s podnikáním své zkušenosti.
Toho sobotního rána se Brandon setkal s Christopherem v podzemním parkovišti, ale s protinávrhem.
„Musím dodržet slovo, které jsem dal tvému otci," řekl Brandon, „takže ti dám 49 procent společnosti, zatímco zbylých 51 procent si nechám. To ti bude stačit na bohatý život, ne? A já si vyhrazuji právo řídit firmu, jak chtěl tvůj otec."
Christopher to však odmítl. „Nejsem blázen! Zasloužím si všechno, ne jen nějaký žeton! Promluvíme si, až se vzpamatuješ!" zasyčel a odešel.
Brandon se vrátil do kanceláře. Rozhodl se zaplatit Christopherovi své dva miliony dolarů a skoncovat s tím, ale zjistil, že peníze společnosti jsou vázány v aktivech nebo přiděleny na měsíční výdaje. Brandon byl bezradný.
Skleslý se vrátil domů, kde ho čekaly další potíže. Když otevřel vchodové dveře, našel chůvu svých dětí přivázanou k židli a s roubíkem v ústech.
„Unesl děti! Říkal, že ti má vyřídit, že tohle by tě mělo probudit!" vykřikla, když ji vysvobodil, a Brandon věděl, o kom mluví.
Brandon zavolal Christopherovi, souhlasil s předáním společnosti a prosil ho, aby dětem neubližoval. Rozhodli se, že se sejdou v poledne. Brandon ale také zavolal policii a za další půlhodinu už seděl s agentem FBI.
„Jen se řiďte mými pokyny a vaše děti budou zpátky..." Agent Bates ho ujistil.
Toho poledne se Christopher chladil u bazénu v hotelu, který si pronajal. Brandonovy děti zavřel do skříně a propustil veškerý hotelový personál kromě manažera, kterému slušně zaplatil.
Když do uzávěrky zbývalo pět minut a Brandon se neozýval, Christopher ztratil klid. Rozhodl se, že jedno z dětí utopí v bazénu a video pošle Brandonovi.
„Promiňte, pane," přerušil ho manažer. „Máte tu balíček."
Když Christopher zkontroloval obálku, usmál se a zapomněl na svůj vztek. Vydal se do svého pokoje a podepsal papíry, které našel v obálce. Společnost byla konečně jeho! Pak osvobodil Brandonovy děti. „Jsem si jistý, že parta otrhanců, jako jste vy tři, si cestu najde. A teď zmizte!"
Christopher se radoval z vítězství, dokončil přípravu a šel si k zrcadlu upravit kravatu. Najednou za sebou uslyšel cvaknutí. Přestože bylo tiché, Christopher okamžitě rozpoznal zvuk bezpečnostního voliče zbraně.
„FBI! Ruce vzhůru a na kolena! Jste zatčen."
Christopher se vzdal. Brandon mezitím držel své děti na chodníku. Díky nápadu agentky Batesové umístit do dokumentů sledovací zařízení byl Christopher dopaden.
„Než tenhle měsíc skončí, budeš žádat o bankrot! A pokuty budeš splácet až do smrti!" Christopher křičel, když ho vedli do policejního auta.
Brandon odvedl děti domů, připraven vše napravit. A když se objevilo oddělení FBI pro podvody se soudním příkazem, předal agentům důkazy - kopii firemních záznamů a účetní knihu, kterou našel ve své kanceláři - s vědomím, že až vyšetřování skončí, nebude mít na kontě ani penny. Ale bude volný.
„Tati, budeme zase opouštět náš domov... jako když maminka zemřela?" Kelly se ho zeptala, jakmile agenti odešli.
Brandon poklekl a objal své děti.
„Poslouchejte, vy tři, je tu ještě spousta detailů, které je třeba vyřešit, ale budeme v pořádku. Chcete vědět proč?"
Kelly, Derrick a jeho prostřední dítě Sam se na něj vážně podívali a přikývli.
„To proto, že to nejcennější, co máme, je právě tady, v mém náručí. Dokud budeme držet spolu, budeme vždycky bohatí tím nejdůležitějším: láskou. Bohatství světa přichází a odchází, děti, ale láska, kterou k sobě navzájem sdílíme, je poklad, který nám nikdo nemůže vzít."
Napište nám, co si o tomto příběhu myslíte, a podělte se o něj se svými přáteli. Třeba jim rozjasní den a inspiruje je.
