Karetní automaty znamenaly posun oproti mincovním budkám. Místo drobných se používaly speciální telefonní karty, které vyráběla francouzská firma Schlumberger. Díky nim bylo možné telefonovat nejen v rámci města, ale také meziměstsky a dokonce i do zahraničí – což tehdy zdaleka nebylo samozřejmé pro každého.
Zlatá éra veřejných telefonů: tisíce automatů v ulicích
V 90. letech zažívaly veřejné telefonní automaty na Slovensku největší rozmach. Odhady uvádějí, že v té době fungovalo více než 16 000 veřejných telefonních automatů. Lidé je využívali k rychlým hovorům domů, k domlouvání schůzek i v situacích, kdy nebyla k dispozici pevná linka.
Pro mnoho lidí to byla každodenní rutina: mít po ruce kartu, vědět, kde je nejbližší budka, a doufat, že nebude obsazená nebo mimo provoz. Karetní automaty přitom působily moderně – byly symbolem doby, kdy se telekomunikace rychle měnily, ale mobilní telefony ještě nebyly masovou záležitostí.
Mobilní revoluce a prudký ústup: postupné rušení po roce 2013
S nástupem mobilních telefonů začal zájem o veřejné automaty klesat. To, co dříve řešila budka na rohu ulice, najednou zvládl telefon v kapse. Po téměř dvou desetiletích proto postupně přicházelo omezování sítě veřejných automatů.
**V roce 2013 začal Slovak Telekom počet automatů v ulicích postupně snižovat.** Umožnilo to usnesení Telekomunikačního úřadu SR ze srpna 2012. Výsledek byl rychle viditelný: **v roce 2015 zůstávalo na Slovensku už jen 166 veřejných telefonních automatů.**
Největší zbytky sítě tehdy byly v několika městech: v Martině šest, v Bratislavě čtyři a v dalších větších městech obvykle tři. Z někdejší samozřejmosti se tak stala spíše rarita, které si lidé často všimli až ve chvíli, kdy z ulic mizela.
Telefonní historie Slovenska: od 12 účastníků k budkám
Příběh veřejného telefonování na Slovensku je ale mnohem starší než éra karet. **První telefonní síť na území dnešního Slovenska byla zprovozněna 15. června 1884.** Postavil ji podnikatel Karl Kragl a na úplném začátku měla pouhých **12 účastníků**. Do konce roku 1887 se síť rozšířila na 68 účastníků a v roce 1891 už na 156.
Právě v roce 1891 byly v Bratislavě otevřeny také **první dvě veřejné telefonní budky**. Druhá městská síť vznikla v Košicích a veřejné telefony se později zaváděly i v rekreačních oblastech, zejména ve Vysokých Tatrách. Do roku 1918 byla telefonní sítí postupně vybavena zhruba sedmina slovenských měst a obcí.
Po druhé světové válce se pokračovalo v rozšiřování infrastruktury a úplné pokrytí telefonní sítí v tehdejším Československu bylo dokončeno v roce 1953. Poslední obcí připojenou k síti byla Krajná Bystrá na východě Slovenska poblíž Svidníku.
Nostalgie i připomínka doby, kdy se telefonovalo jinak
Karetní telefonní automaty dnes připomínají období, kdy se lidé museli přizpůsobit dostupné infrastruktuře – a každé zavolání mělo svůj „rituál“. Od shánění karty přes hledání funkční budky až po krátké věty, aby kredit vydržel co nejdéle. Z dnešního pohledu jde o nostalgii, ale zároveň i o připomínku, jak rychle dokáže technologický vývoj změnit každodenní život.
