Jednoho dne si Jack uvědomil, že se Ralph nevrátil v obvyklou dobu. Vydal se ven a zaslechl štěkot z dálky. Překonal plot a spěchal směrem k zvuku, až objevil Ralpha sedícího vedle plačícího dítěte ležícího v košíku na trávě.
"Chudáčku malý," pronesl Jack s lítostí nad opuštěným dítětem. Prohledal okolí, ale nenašel žádné stopy po rodičích či osobních věcech dítěte. V košíku objevil pouze lístek s nápisem: "Nehledejte její rodiče. Toto dítě je nyní vaše. Postarejte se o ni."
Jack neváhal a vzal dítě domů. Cestou se zastavil v obchodě, kde nakoupil kojenecké mléko a plenky. Doma dítě nakrmil a přebalil, poté kontaktoval policii a nahlásil nález. "Tohle ubohé dítě bylo ponecháno na ulici jen v oblečení, které mělo na sobě. V okolí nebyl žádný dospělý, tak jsem se o ni postaral," vysvětlil Jack.
Policie přislíbila prošetření kamerových záznamů z okolí, aby našla rodiče dítěte, a zároveň zahájila proces hledání pěstounů. Jack však okamžitě projevil zájem stát se jejím opatrovníkem. "Pracuji z domova, takže bych neměl problém se o ni postarat," uvedl.
Po několika měsících, kdy se rodiče dítěte nepodařilo identifikovat, byla holčička nabídnuta k adopci. Jack, který ji pojmenoval Emily po své zesnulé matce, okamžitě zahájil adopční proces. Emily se stala středobodem jeho života a on jí poskytl veškerou lásku a péči.
Emily na oplátku vnímala Jacka jako svého hrdinu. Trávili spolu mnoho času, chodili na procházky do parku, navštěvovali oblíbené zmrzlinárny a hráli si v hernách. Když Emily dosáhla sedmi let a nastoupila do školy, ostatní rodiče si všimli jejich silného pouta a obdivovali Jackovu oddanost.
Jackův život, poznamenaný zradou a osamělostí, nabral nový směr díky nečekanému setkání s opuštěným dítětem. Emily mu dala nový smysl života a on jí poskytl milující domov, čímž oba nalezli štěstí, které ani jeden z nich nečekal.
