Tématu se věnovala i Akiko Takaoka z univerzitního psychologického pracoviště v Tokiu. V rámci několikaleté práce testovala, zda psi poznají, když je někdo napálí – a zda si takového člověka následně „zařadí“.
Závěr je pro mnohé majitele psů intuitivní, ale přesto důležitý: po oklamání psi ztrácejí důvěru v konkrétního člověka a při opakované interakci se mohou chovat odtažitěji.
Experiment s miskami: lhostejnost i podráždění
V jednom z experimentů hráli roli psi, dobrovolník a několik misek, které měly sloužit jako jednoduchá zkouška důvěry. Do situace byly zapojeny i prázdné nádoby, které psi neviděli, dokud k nim nepřišli. Postup se opakoval vícekrát – a právě opakování mělo ukázat, zda se psi poučí.
Podle popisu výsledků si psi postupně zapamatovali, kdo je „vodil za nos“. Když se daná osoba později znovu objevila v místnosti, řada psů reagovala lhostejně a část z nich dokonce působila podrážděně. Naopak k lidem, kteří je neoklamali, se chovali vstřícněji a projevovali jim náklonnost.
Když někdo ubližuje páníčkovi, pes si to může „zapsat“ a jednat podle toho
Další pozorování přinesla studie vědců z katedry psychologie Kjótské univerzity. Zaměřila se na situace, kdy se cizí člověk nechová špatně přímo k psovi, ale k jeho majiteli. Výsledky ukázaly, že psi dokážou rozlišit, kdo se k jejich člověku chová férově a kdo agresivně – a následně tomu přizpůsobí svou reakci.
Do experimentu se psi zapojili v doprovodu svých majitelů a dobrovolníků, které neznali. Scénář byl jednoduchý: někteří dobrovolníci se k majiteli chovali přátelsky, jiní na něj křičeli a vystupovali agresivně. Psi tak měli možnost konflikt sledovat a vyhodnotit, kdo je pro jejich člověka bezpečný a kdo ne.
Klíčový moment: nabídka jídla po agresivním chování
Nejzajímavější část přišla ve chvíli, kdy dobrovolníci psům následně nabízeli pamlsky. U těch, kteří se k majitelům chovali dobře, nebyl problém: psi si od nich vzali sušenku a přijali i kontakt.
U dobrovolníků, kteří byli drzí a agresivní, se ale objevila negativní reakce. Část psů odmítla pamlsek přijmout. Jiní si ho sice vzali, ale jejich chování naznačovalo, že o další společnost nestojí: po převzetí se stáhli stranou a kontakt nevyhledávali.
Co si z toho má odnést majitel: důvěra je pro psa konkrétní a osobní
Zjištění z podobných experimentů odpovídají zkušenosti mnoha lidí: pes často nereaguje „na lidi obecně“, ale na konkrétní osoby a konkrétní situace. Pokud se někdo chová nečestně, vyvolává konflikt nebo se k vám chová agresivně, váš pes si to může spojit s daným člověkem – a projevit to po svém.
Neznamená to, že pes neomylně odhalí každého „špatného člověka“. Ukazuje to ale, že negativní zkušenost (podvod, křik, agresivita) se může promítnout do dlouhodobější nedůvěry. Ta se pak typicky projevuje tím, že pes je odtažitý, nereaguje jako obvykle, odmítá pamlsky nebo se po kontaktu rychle stáhne.
Jedna reakce, která se opakuje: odstup a odmítnutí kontaktu
Pokud se má mluvit o „jedné věci“, kterou psi v podobných situacích často udělají, je to právě zřetelný odstup: nechtějí se zapojit do interakce, nepřijímají od člověka odměnu, případně se po ní stáhnou a kontakt ukončí. V praxi jde o signál, který stojí za pozornost – zvlášť když je u vašeho psa neobvyklý a opakuje se u stejné osoby.
V každém případě platí, že chování psa je vždy dobré hodnotit v kontextu (povaha psa, předchozí zkušenosti, stres, prostředí). Přesto může být jeho reakce užitečným varováním: pokud vedle někoho opakovaně působí nejistě, odmítá kontakt a drží se stranou, může to být signál, že danému člověku zkrátka nevěří.
