Pokud kupujete med v obchodě, základní kontrola je jednoduchá: čtěte etiketu. Výrobce má povinnost uvést, o jaký produkt jde a zda obsahuje další složky. U medu z neoficiálních zdrojů (například od překupníků, na trhu nebo z internetu) se vyplatí znát i rychlé domácí zkoušky.
Jak se liší přírodní a „nastavovaný“ med
Přírodní med mívá typické znaky
Vůně bývá výrazná a charakteristická podle druhu medu.
Často se uvádí, že může lehce „škrábat“ v krku.
V poctivém medu se mohou přirozeně objevit drobné částice, například pyl, propolis nebo vosk.
Konzistence bývá hutnější: při nalévání vytváří jemný, souvislý pramínek a „táhne“ se.
Při roztírání mezi prsty by se neměl chovat jako výrazně lepivý sirup.
U podezřelého medu si lidé všímají hlavně těchto věcí
Vůně bývá velmi slabá, někdy téměř žádná.
Chybí typický pocit lehkého pálení v krku.
Může působit nepřirozeně světlým dojmem.
Bývá příliš tekutý.
Často je výrazně lepivý, což může souviset s vyšším podílem přidaných sladidel a dalších příměsí.
Jednoduché domácí testy: co můžete zkusit během pár minut
Žádná domácí metoda nenahradí laboratorní analýzu, ale několik rychlých zkoušek vám může napovědět, zda med odpovídá tomu, co od něj očekáváte.
Test sklenice (otáčení nádoby)
Otočte sklenici dnem vzhůru a sledujte, jak se med chová. Řidší „umělý“ nebo nastavovaný med má tendenci přetékat rychle. Naopak hustší pravý med stéká po stěnách pomaleji a může ještě delší dobu téct tenkým pramínkem.
Zápalkový test
Tato metoda vychází z toho, že kvalitní med má být relativně „suchý“ (s nízkým obsahem vody). Pokud namočíte zápalku do pravého medu, měla by se podle této zkoušky snáze zapálit. Naopak u medu s vyšší vlhkostí se může stát, že se zápalka nezapálí snadno, nebo vůbec.
Test rozpustnosti ve vodě
Smíchejte med s vodou ve sklenici. U přírodního medu se často popisuje, že se nerozpouští hned, klesá ke dnu ve vrstvách a s vodou se nemíchá okamžitě. U řidších směsí může dojít k rychlejšímu rozpuštění a rovnoměrnějšímu promísení.
Jódový test
Kápněte do roztoku medu s vodou 2–3 kapky jódu. U pravého medu by roztok neměl zmodrat.
Test vlhkosti (papír a suchar)
Dejte trochu medu na papír. Pokud se kolem medu objeví mokrá skvrna, může to naznačovat ředění vodou. Další možností je vložit do sklenice s medem kousek sucharu. Po 8–10 minutách by měl zůstat tvrdý; pokud změkne, může to ukazovat na vyšší vlhkost.
Test s octem
Smíchejte vodu a med a přidejte pár kapek octa. Pokud směs začne pěnit, může to naznačovat, že byl med zředěn.
Zkouška drátem
Zahřejte kousek ocelového drátu a ponořte ho do medu. U kvalitního medu se uvádí, že se na kov přichytí a nespadne hned zpět do nádoby.
Test vaječného žloutku
Podle této domácí zkoušky má pravý med po smíchání s odděleným žloutkem způsobit, že žloutek vypadá jako uvařený. U „falešného“ medu se naopak uvádí, že žloutek neovlivní.
Video: rozdíly mezi pravým a falešným medem
Pokud chcete vidět některé z testů názorně, můžete se podívat na následující video:
Na co nezapomenout při nákupu
Domácí testy mohou napovědět, ale nejjistější je kombinace více faktorů: jasně uvedené složení, původ, důvěryhodný prodejce a typické vlastnosti medu (vůně, konzistence). Pokud vám med připadá podezřele levný, extrémně tekutý a bez vůně, je na místě opatrnost.
