Brutalita jako nový argument?
Alexandr Dugin, často označovaný za „Putina mozku“ nebo dvorního filosofa Kremlu, nedávno na sociálních sítích vyvolal bouři svými výroky o nové éře mezinárodní politiky. Podle něj se svět mění pod vlivem administrativy Donalda Trumpa v místo, kde hraje roli pouze síla a dominance.
„Rusko je nuceno jednat rázně, aby si obnovilo svou důvěryhodnost. V dnešním světě záleží především na brutalitě, moci a nekompromisnosti,“ napsal Dugin. Podle jeho slov Rusko nemá jinou volbu, než se stát dominantním mocenským centrem, což vyžaduje radikální kroky vůči sousedním státům.
Seznam sedmi: Konec suverenity pro bývalé sovětské státy?
Dugin šel ve svých úvahách ještě dál a přímo vyjmenoval země, jejichž plnou nezávislost Rusko podle něj nemůže dlouhodobě akceptovat. Pokud by se jeho vize naplnily, znamenalo by to faktický konec suverenity pro:
- Arménii
- Gruzii
- Ázerbájdžán
- Kazachstán
- Uzbekistán
- Tádžikistán
- Kyrgyzstán
Tento seznam je o to šokující, že čtyři z těchto zemí (Arménie, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán) jsou oficiálními spojenci Ruska v rámci Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO).
Experti varují: Skutečný cíl může být jinde
Navzdory Duginovým ostrým slovům se řada bezpečnostních expertů domnívá, že realita na šachovnici může vypadat jinak. Například v Gruzii už Moskva uplatňuje silný vliv skrze politické kanály, takže přímá invaze by nedávala smysl.
Bývalý britský diplomat Tim Willasey-Wilsey upozorňuje na jiný, mnohem zranitelnější stát. „Očekávám, že rok 2026 bude pro Vladimira Putina strategicky významný. Pokud se podíváme na mapu hrozeb, nejvíce ohrožené se zdá být Moldavsko,“ uvedl pro deník The Sun. Moldavsko je podle něj v aktuální konstelaci geopolitických sil nejslabším článkem, na který by se mohla ruská pozornost upřít.
Co to znamená pro Evropu?
Duginova rétorika i analýzy západních diplomatů shodně naznačují, že rok 2026 bude rokem velkých zkoušek pro mezinárodní právo. Snaha Ruska o obnovu vlivu v hranicích bývalého Sovětského svazu naráží na odpor nejen na Západě, ale paradoxně i u některých jeho nominálních spojenců ve Střední Asii.
Zda jde pouze o Duginovy ideologické vize, nebo o reálný plán Kremlu, ukážou nadcházející měsíce. Jedno je však jisté: debata o suverenitě států v bezprostřední blízkosti Ruska se stává palčivějším tématem než kdykoliv předtím.
