Psycholog zároveň popsal, že zvířata po smrti nemají „zmizet“, ale odejít do svého paralelního světa. Pro pozůstalé to může být vysvětlení, proč někteří lidé i po smrti mazlíčka mluví o zvláštních okamžicích: o pocitu, že je pes stále doprovází na známých místech, nebo že kočka „ještě jednou“ přijde do ložnice.
„Ne nadarmo člověk cítí přítomnost svého mazlíčka,“ zaznělo
Nejsilnější část celého výkladu stojí na tom, že pouto mezi člověkem a zvířetem nekončí okamžikem smrti. Objevuje se i přímé vysvětlení, proč se někteří majitelé nedokážou zbavit dojmu, že jejich parťák „je pořád tady“:
„Pokračování v životě v paralelním světě, další část duše milovaného přítele je znovu spojena s majitelem. Ne nadarmo člověk cítí přítomnost svého mazlíčka.
Podle tohoto pojetí se tedy část duše má k majiteli vracet nebo s ním zůstávat tak, aby vztah nepřestal existovat – jen se proměnil.
Může se duše mazlíčka „vrátit“ v novém zvířeti?
Další část výkladu jde ještě dál. Zmiňuje možnost, že duše mazlíčka může „přejít“ do lidské a zůstat s ní navždy. Vedle psychologického pohledu se objevuje i tvrzení, které přidává ezoterický rozměr: díky silnému spojení s majitelem se prý někdy duše zesnulého zvířete může vrátit v podobě nového mazlíčka.
Pro část lidí je to představa, která pomáhá zvládnout žal. Jiní k ní přistupují skepticky a berou ji spíš jako metaforu: nový pes nebo kočka mohou připomínat toho předchozího povahou, návyky nebo „přítomností“, kterou do domácnosti přinesou.
V době smutku pozor i na „zázračné“ nákupy pro zvířata
Vedle duchovních výkladů se ale v souvislosti s péčí o mazlíčky objevuje i velmi praktické varování. Veterinářka Yulia Zhemer už dříve upozornila, že ne všechno, co vypadá ve zverimexu lákavě, se vyplatí kupovat. Podle ní mohou některé produkty zvířeti i uškodit – a to zejména různé doplňky stravy a pamlsky.
Pro majitele je to připomínka, že láska ke zvířeti se často projeví nejvíc v maličkostech: v rozumném výběru krmiva, v konzultaci s veterinářem a v tom, že člověk nepodlehne reklamním slibům. Ať už si o „paralelním světě“ myslíte cokoli, jedno zůstává jisté: vztah mezi člověkem a zvířetem bývá mimořádně silný a ztráta může bolet dlouho.
Proč lidé po odchodu mazlíčka často „cítí jeho přítomnost“
Psychologové obecně popisují, že při truchlení je běžné vnímat různé spouštěče: zvuky v bytě, místa, kde zvíře spávalo, nebo rutiny, které jste spolu sdíleli. Právě tyto momenty mohou vyvolat velmi živý pocit blízkosti. Někdo ho chápe jako práci paměti a emocí, jiný jako znamení, že pouto nepřestalo existovat.
A vy: pomohla by vám představa, že část duše vašeho mazlíčka zůstává s vámi, nebo v tom vidíte jen způsob, jak se vyrovnat se smutkem?
